Glosy a komentáře

Komentář a glosa jsou jistě aktuální žurnalistické žánry; ale když mě zahltí práce a jiné úkoly a nestihnu komentář k nějakému dění hned – už je téma ztracené... Ale teď bych se rád prohřešil proti zákonu pohotového komentování a k některým již neaktuálním událostem se postupně ještě vracel, alespoň stručně...Tedy: opožděný komentář číslo 2: Bohuslav Sobotka a jeho Jihomoravané.

Bezprostředně po svém zvolení za místopředsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl Tomio Okamura naměkko. Hnal se k mikrofonu a slíbil – proč vlastně? to je přece samozřejmé – že bude zasedání řídit tak, aby všichni poslanci mohli vyjádřit svůj názor... Za chvilku na to dával tiskovou konferenci, přímo přenášenou ČT24. „A můžete nám uvést konkrétní příklad nějaké lži?“ zeptala se redaktorka České televize, když Okamura obvinil její pořad 168 hodin ze soustavného lhaní. A věděl! Ihned uvedl konkrétní příklad: „Vy jste řekli, že Tomio Okamura má svaly, ale nemá mozek!“ Jasné, to je lež jako věž!

Komentář a glosa jsou aktuální žurnalistické žánry; když mě zahltí jiná práce a jiné úkoly a nestihnu komentář k nějakému dění napsat hned – už je téma ztracené... Ale teď bych se rád prohřešil proti zákonu pohotového komentování a k některým událostem se ještě, alespoň stručně, vrátil. Tedy: opozděný komentář číslo 1: Zeman v Rusku.

Více než 40 procent občanů České republiky si přeje, aby jim vládla menšinová vláda ANO s podporou komunistů a strany Tomia Okamury... Bum! Přiznám se, že už dlouho mě žádná zpráva nešokovala tak, jako výsledek tohoto šetření. Naléhavě potřebuji nějaký optimistický protijed, nějakou solidní útěchu...