Glosy a komentáře

Chování řady politiků vůči Británii má rysy rozvodu inteligentních, ale nemoudrých partnerů: v tom opouštěném bouří emoce, rád by svému protějšku za trest nějak zatopil, a i když ví, že je to nesmysl, že by tak uškodil nejvíc sám sobě, nemůže si pomoct...

Přibývá tak nějak situací, kdy člověk neví, jaký zaujmout postoj: jsem docela rád, že nemusím hlasovat v zítřejším britském referendu o členství v Evropské unii: nechtěl bych oslabit Západ tváří v tvář rostoucí agresivitě Východu, na druhé straně právě nějaká opravdu velká & dobře mířená facka je přesně to, co by bruselská byrokracie & mocenská arogance v tuto chvíli nejvíce potřebovala...

Je 24. červen 2016 05.39 hodin: televize ITV oznamuje, že referendum o členství Spojeného království v Evropské unii vyhráli stoupenci tak řečeného brexitu; zbylé, dosud nesečtené okrsky už nemohou zvrátit jejich vítězství. Výsledek je ovšem triumfem demokracie, tedy demokracie v doslovném významu jako „vláda lidu“... Před referendem jsem byl zdrženlivý, přiznávám se, také proto, že jsem si ve skutečnosti nedokázal představit, že by nějaká země mohla takové moci, jakou dnes představuje EU, vůbec říci NE. Ale teď mám z výsledku spontánní radost. Napadá mě biblické: „Padl, padl ten veliký Babylon...“. Ukázalo se, že Britové jsou stateční, nebojí se a nemají rádi, když jimi někdo manipuluje.

Máme před očima klasický příklad rozporu mezi hlediskem ekonomickým a sociálním. Fakta jsou známá a často opakovaná: těžba uhlí přinejmenším v části Ostravsko-karvinských dolů je při současných cenách této suroviny zcela nerentabilní; společnost OKD má za 17 miliard korun dluhů a od května je v úpadku, majetek firmy přitom nedosahuje ani 7 miliard a peníze na květnové mzdy se našly jen s velkými potížemi...