Glosy a komentáře

Ti lidé nemohou zpět do Turecka, odkud s rizikem života připluli a které je rádo, že se jich zbavilo, a nechtějí – často nemohou – vrátit se do vlasti. „To, co vidíme u Idomeni dnes, to jsou zítřejší džihádisté,“ prohlásil náměstek řeckého ministra vnitra Nikos Toskas. Navíc: kdosi se ještě snaží přilévat oleje do ohně, v táboře se objevily nepodepsané letáky v arabštině, které vyzývaly ke ztečení hranice. Cui bono?

Před dvaceti lety přiletěla na návštěvu České republiky královna Alžběta II. Náš nejvyšší představitel ji přivítal velmi dojemně s kyticí konvalinek před branou Pražského hradu. Při návštěvě Alžběty II. jsem pociťoval velikou radost, jako kdyby v její přítomnosti plasticky vystoupila naše tisíciletá historie, kterou jsme prožili v monarchii. Přinesla nám pocit důstojnosti a noblesního vzletu k novým hodnotám našich životů. Při současné návštěvě čínského prezidenta pociťuji velikou sklíčenost. Plasticky vystupují období našich dějin, kdy zde život nebyl ani důstojný, ani noblesní a jeho hodnoty nebylo možné nazývat hodnotami...

Když čtu ve zpravodajství opět slovní spojení „Náhorní Karabach“, často frekventované v devadesátých létech, nemohu než říct si: „Zlatá Evropa!“ Staré konflikty tu skutečně umírají, zatímco jinde ve světě jenom usínají. Území obklopené ze všech stran Ázerbájdžánem, ale obydlené Armény tvořilo za Sovětského svazu „národnostní okruh“ v rámci Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. A nic se nedělo...

Překvapení, překvapení, překvapení – opakují média i komentátoři nad výsledky parlamentních voleb ve Slovenské republice. Spíš je to ovšem varovně vztyčený prst nad agenturami zkoumajícími veřejné mínění a nad těmi, kdo jejich výsledky berou vážně a stavějí je někdy až nad výsledky voleb...