Budeme dál vraždit civilisty na celém území Ukrajiny, rozbíjet a ničit; budeme dál pokračovat v agresi – přesně to řekl Vladimir Putin, i když jinými slovy. A Donald Trump s tím souhlasil.
Včerejší (15. 8. 2025) jednání obou prezidentů na Aljašce nepřineslo naprosto žádné výsledky. Přesto oba účastníci tvrdí, že představuje pokrok.
V čem? V legitimizaci Ruska a jeho agrese.
Přiznám se, že jsem naivní: skutečně jsem si myslel, že výsledkem setkání bude zastavení palby a konec leteckých útoků na Ukrajinu.
Putin vraždění nezastaví – to znamená, že sankce, kterými hrozil, Trump neuplatní.
Byl jsem naivní – myslel jsem si, že uplatní.
Jednání k ničemu nevedlo. Moc málo jsme se modlili.
Rusko žádá respektování svých legitimních zpráv: především mezinárodní uznání vyválčených území Ukrajiny za legální součást Ruské federace; jistě, ve světě imperialismu, ve světě koloniálních válek 19. století je právem číslo 1 právo dobyvatele na území, které obsadil. Rusko žádá respektování svého práva porušovat jakékoli závazky, které uzavřelo (to je tak samozřejmé právo, že už se o něm ani nemluví), včetně závazku garance územní celistvosti Ukrajiny, k němuž se zavázalo poté, co se Ukrajina vzdala jaderných zbraní.
Rusko žádá zohlednění „prvotních příčin konfliktu“. Člověk by si myslel, že je to velká a sympatická sebereflexe v ruském myšlení, vždyť prvotní příčinou konfliktu není nic jiného než neutuchající, neuhasitelná touha Kremlu po ovládání cizích zemí. Ne.
„Prvotní příčinou“ je podle Kremlu touha Ukrajiny po svobodě a vlastní zahraniční politice, včetně práva uzavírat spojenecké závazky a stávat se členem mezinárodních uskupení. Právem Ruska naopak je podrobovat si a zotročovat sousední státy – Ukrajinu, Bělorusko (tamní diktátor s tím souhlasí), Gruzii (tam už Rusko obsadilo pětinu území), Pobaltí (proti tomu vede Kreml hybridní válku)... NATO se nesmí rozšiřovat na východ, zato Rusko se smí rozšiřovat kterýmkoli směrem.