Přišel za mnou Marťan; prostě návštěva z Marsu: „Co se to u vás děje?“

„U nás, v různých zemích, i v České republice máme takzvaná veřejnoprávní média, média veřejné služby. Rozhlasové a televizní stanice, které nejsou ani státní, ani komerční…“

„To by u nás na Marsu nešlo.“

„Proč?“

„Kdo by je financoval? Dobrodinci z Jupiteru?“ 

Tihle Marťani! Mají sklon hned ze všeho obviňovat Jupiter! A tak mu vysvětluju různé modely, které v Evropě máme – a veskrze spočívají v tom, že tato média si platí sami občané – a nebo stát, který často jen výběr prostředků různým způsobem organizuje.

To by na Marsu nešlo, dovídám se, na Marsu si nikdo neumí představit, že by nějaký stát vybíral peníze na nezávislá média – a současně se je pomalu, anebo spíš rychle – nesnažil změnit ve svoje hlásné trouby.   

Zamlčuji Marťanovi, že já si to u nás v Česku taky nedokážu představit, a odpovídám obecně, že jsou země, například takové ty sucharské státy na severu Evropy, kde bych si zase nedokázal představit opak…

„A co se to teď stalo v té vaší Poslanecké sněmovně? O tom se hovořilo i u nás na Marsu!“

Povzdech: „To se snad ani nedá vysvětlit, pane Marťane… No ve stručnosti. Aby se vyhnul – očekávatelným – protestům, rozhodl se předseda vlády Andrej Babiš, že odhlasování prvního čtení zákonného návrhu o zrušení koncesionářských poplatků vybíraných od občanů a firem a o převedení financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet, se provede rychle, nečekaně – v pátek, rychlou změnou pořadu probíhající schůze sněmovny, bez předchozí konzultace o pořadu schůze v grémiu sněmovny. A nejde jen o změnu finančníka, vláda nebude – pokud se její záměr zdaří – platit České televizi a Českému rozhlasu tolik, kolik si dnes vyberou od občanů, ale o miliardy míň, takže je jasné, že jde hned z kraje o to, že jde o to veřejnoprávní média, skřípnout, omezit, podusit… Když opozice začala s běžnou obstrukční taktikou dlouhých projevů – přednostní právo má kvůli svým funkcím celkem jedenáct opozičních poslankyň a poslanců, to je podle současného znění jednacího řádu 5,5 hodiny slov, opakování toho, co všichni víme – stanovila vládní většina pevný bod hlasování na sobotu 05.26 ráno, aby se nedokázala zorganizovat občanská společnost k protestům... A mezitím došlo ze strany vládní většiny a předsedy sněmovny Tomia Okamury k řadě větších i menších podrazů, jako…“

„UŽ DOST!“ zarazil mě Marťan a zvedl zelené pacičky nad velikou zelenou hlavu, „to už mě hlava nebere!“

„Jen ještě něco. Jakmile se o zrušení koncesionářských poplatků začalo ve sněmovně jednat, přicházeli na Malostranské náměstí – to je poblíž sněmovny – spontánně různí občané, prominentní i úplně obyčejní, a vydrželi v podzimním počasí protestovat až do sobotního rána a…“

„DOST!“ řekl Marťan – a vznesl se do vesmíru.