Téma

Po vskutku napínavém dni plném údajného či skutečného vyjednávání Poslanecká sněmovna odmítla prodloužit nouzový stav. Ten skončí v neděli 14. února. Nevím, zda někteří stoupenci opozice tuto evidentní porážku vládní koalice oslavují. Byl bych raději, kdyby se o něco takového ani nepokoušeli. Jako volič jedné z opozičních stran se totiž velmi obávám, že pan premiér právě umně rozehrál velmi vysokou hru. A hraje vabank! 

Tak už dost o Trumpovi! Rád bych to řekl; rád bych slíbil především sám sobě, že už se k tomu pánovi nebudu vracet – ale nemůžu to slíbit... A tak ještě o něm. Také Skleněnému kostelu dlužím několik vět o tom, v čem spatřuji pozitivní přínos Trumpovy éry v Bílém domě...

Brutalita diktatur, jakkoli se to občanům zemí, které v diktatuře nežijí, někdy jen velmi těžko věří, do značné míry závisí na reakcích okolního, svobodného světa – ke kterému, i přes nevymazatelnou zkušenost strachu z komunismu pod kůží nás, příslušníků starší generace, patří i Česká republika. Diktatury nejsou rády stavěny na pranýř, a to ani v zahraničí. Mají rády, jsou-li brány jako vážení a úctyhodní partneři....

Donald Trump především s oblibou rušil uzavřené smlouvy. Kromě Pařížské dohody o boji s globálním oteplováním z roku 2015 to byla na prvním místě pracně vyjednaná mezinárodní smlouva o íránském jaderném programu; i když ostatní signatáři vyhlásili po americkém odstoupení od smlouvy, že ji budou i nadále dodržovat, ze zdi kolem íránských jaderných plánů odchodem Ameriky vypadl její úhelný kámen...