Téma

První signál, že je s výše popsaným záměrem něco v nepořádku, byl vyslán v pondělí. Zatímco v ranních hodinách se index rizika zvýšil na 67 bodů, což odpovídá stávajícímu čtvrtému stupni, již odpoledne se snížil na hodnotu 57, na úroveň stupně třetího. Změna byla dodatečně zdůvodněna započítáním antigenních testů, které jsou sice v případě pozitivního výsledku ověřovány přesnějšími PCR testy, ale dosud do systémových dat zařazeny nebyly...

Prezident republiky Miloš Zeman 29. října 2020 jmenoval Jana Blatného ministrem zdravotnictví. Z jeho prvního brífinku se mi nejvíc líbil tento výrok (samozřejmý, ale v našich znějící velmi překvapivě): „Když po někom něco chci, musím mu vysvětlit, proč to po něm chci.“ A nový ministr se nebál vyhlásit i změnu celého postoje k pandemii, jak se zdá, již dlouho promýšlenou z pozice člověka stojícího mimo vládu: „Pojďme změnit vnímání strachu v respekt. Strach nás paralyzuje, a co je horší, rozděluje...“

Kdyby měla sociální demokracie nějakou aspoň malou, aspoň reziduální míru důstojnosti, tak by v této chvíli z vlády odešla. Ale ne! Sociálnědemokratičtí členové vlády vědí, že po příštích sněmovních volbách za necelý rok budou muset vládní budovy tak jako tak opustit – a už se do nich nikdy nevrátí. Tak si chtějí užít každý den. Zdůvodní se to ovšem koronavirem: v čase krize není dobré opouštět vládu. Klidně by mohli oznámit, že na ten zbylý rok budou třeba vládu tolerovat, klidně by mohla vládnout po tu dobu vláda v demisi anebo vláda menšinová, už jsme tu měli bizarnější vládní aranžmá. Rozhodující ministerstva v nynější vládě jsou stejně v rukou ANO (kromě vnitra), a na ministerstvech za ANO by se nemuselo nic měnit – prostě bylo by jen třeba dát najevo, že ČSSD není žádná Babišova onuce. Jenže – jenže je.

Není pochyb o tom, že hlavní břemeno pandemie dopadne na naše zdravotníky. Lékaře, sestry, další personál nemocnic. Česko má vyspělé zdravotnictví, odborníky v adekvátních vědeckých oborech, skvělé a obětavé zdravotníky. Přes současnou politickou i společenskou mizérii spoustu obětavých a statečných lidí. To jsou základní kameny, na kterých budeme v následujících týdnech stavět. Dvě věci nám ale chybí. Zaprvé opuštění bláhové, sekulární víry, že jsme mírou všech věcí, že náš pokrok učiní svět navždy bezpečným a blahobytným místem. A zadruhé přijetí víry, že smrt nemá v životě člověka poslední slovo.