Povolební vyjednávání je stejně důležité jako volby. Volbami občané rozdali karty, ale co s nimi uhrají, to už je věc umění a politické dovednosti politiků. (A taky jejich odpovědnosti, samozřejmě.)
Andrej Babiš si myslel, že stačí dohodnout se s oběma budoucími koaličními partnery, s Motoristy i s SPD, na rozdělení kořisti – tedy rezortů, což měl hotovo za dva dny, a už může být jmenována nová vláda. Když všichni – z médií i z politiky – začali kroutit hlavou, jako že jak to, že se nejedná nejdříve o programu, a z toho že teprve vyplyne rozdělení rezortů, ohlásil Andrej Babiš jednání o programu a odložení personálií (které se beztak poněkud zkomplikovaly) zhruba o měsíc. A odjel na týden na dovolenou, program lehce zvládnou Havlíček a Schillerová. Když nad tím opět všichni začali kroutit hlavou, oznámil, že je s oběma v kontaktu a že pracuje i o dovolené... Tak těžký je život politika.
V tomto týdnu, od pondělí po pátku, se tedy konají programová jednání; každý den se probere několik odstavců budoucího vládního prohlášení – a jde to vše jako po másle. Všechny tři partaje nás ujišťují – aniž by se zmínily o čemkoli konkrétním – že při jednání se sice občas projevují různé názory, ale žádný spor či rozpor.
Jak je to možné? Rozdíly, zejména mezi Motoristy a ANO, jsou přece, podle jejich programů & předvolebních prohlášení, propastné. V té nejdůležitější věci, pokud jde o vládní finance, Motoristé by chtěli do čtyř let anulovat státní dluh, zatímco babišovci vyrojili tolik slibů, že by to mohlo ve stejném období státní dluh lehce zdvojnásobit. Daniel Münich řekl, že spojit oba programy je jako chtít, aby jedna a jedna bylo pět.
Ale není tomu tak. Spojit oba programy je ve skutečnosti docela snadné. Je to, jako že nula anebo skoro nic plus nula a nebo nic rovná se nic.
A ani jedna strana své sliby nemyslela vážně, byly to jen vějičky na voliče – buď na ty pravicové, které štve zadlužení státu, anebo na ty, kteří jsou přesvědčeni, že stát je povinen se o každého hezky postarat.
Takže dohoda je bez problémů. Jde jim o moc – a ze slibů nesplní nikdo nic. Nebo jen někdo a něco málo.