Aktuálně

ODS, Starostové a nezávislí a snad i některé jiné strany by šly do koalice s hnutím ANO, pokud by navrhlo na úřad premiéra jinou osobu než trestně stíhaného Andreje Babiše. I sociálním demokratům Babišovo trestní stíhání vadilo – ale v zájmu vlasti se zapřeli a do vlády s Babišem jdou; jsou totiž vlastenci. Ještě větší patrioti jsou politici z KSČM, těm trestně stíhaný premiér nevadí vůbec – dá-li jim ovšem dostatek postů v orgánech sněmovny, na ministerstvech a ve správních a dozorčích radách; jak řekl, s šarmem sobě vlastním, předseda KSČM Vojtěch Filip: už je třeba skončit s „nepolitickou politikou“...

V sobotu navečer jsme se s manželkou a jejím tatínkem (čilý, devětaosmdesátiletý kmet) přemístili od nás z podhostýnské Moravy do středních Čech. Byli jsme pozváni na křtiny vnoučete Timoteje Augustina. V neděli ráno 1. července jsme opouštěli pokoj hotelu U Ledu. Auty jsme poodjeli patnáct kilometrů a z plechové cedule nás vítal krásný černý kocour s modrým ranečkem. Vjeli jsme do „Mikešova“, do Hrusic. O místním kostelíku jsem se dočetl na orezlé plechové tabuli, že je státní památkou. Kabát, fasáda, vypovídala, že stavba hodně pamatuje, ale na ni nepamatují už (asi) ani památkáři. A pak začala mše svatá...

Małgorzata Gersdorf, předsedkyně polského Nejvyššího soudu, je v českých a evropských médiích za hrdinku nezávislé justice. Polská média ukazují obrázek odlišný – v roce 2013 vyšel článek s nadpisem „Jak soud zlegalizoval nevyplácení odměny“. V tomto příběhu je všechno: žraloci polských financí, překvapující rozsudky a podivné náhody. A v pozadí jsou peníze polských důchodců...

V noci jsem si pustil televizi, odhodlaný koukat se  jen tak na cokoli, než ze mě trochu steče únava a budu moct v klidu usnout. Tak se stalo, že jsem – snad po letech? – sledoval asi hodinu Otázky Václava Moravce. Ač jsem člověk politicky interesovaný, tento pořad jsem jako zdroj informací vypustil ze svého portfolia: fakta, pokud tam nějaká zaznějí, se stejně dovím jinde, a abych sledoval plkání mužů a dam, kterých si nevážím, případně jejich psychologické hrátky – no...

Jiří Suchý se svěřuje s nejintimnějšími záchvěvy své mysli. Ukazuje tak cestu pro každého, kdo pochybuje a hledá. Vidíme tu Suchého od nejútlejšího věku přes dospívání až po dnešní myšlenkovou dospělost a uvědomujeme si, že jeho životní pouť v tuto knihu logicky ústí. Dozvídáme se třeba, že chodil do náboženství a že ministroval, že ví, co je modlitba. Jiří Suchý je člověkem naší generace, která dostala základy víry v rodině, a chce předat tuto pochodeň dál...

Rozčiloval jsem se před několika málo dny na těchto stránkých na tím, jak dva vůdčí činitelé české politky, tedy Andrej Babiš s Milošem Zemanem, za tiché spoluúčasti Jana Hamáčka, porušili ústavu České republiky, a volal jsem hlasitě, aby opoziční politici s tím začali cosi dělat. Jenže, jak se ukázalo, nikdo ústavu neporušil... Musím svoje volání vzít zpět... Kdepak na Babiše se Zemanem! Na ty dva nemám. Ani náznakem! Ale o moc líp se, mám za to, nevedlo ani ostatním politickým komentátorům, kteří se ještě snaží vykonávat psí službu v demokraci a hlídat, kterak že ti, kdo tvrdě drží moc ve své pevné pěsti, s tímto vlastnictvím zacházejí...