„Ježíš nikdy nezklame“ – pro skutečně věřícího člověka je tato, jistě velmi zbožně znějící, věta ve skutečnosti téměř bez obsahu. Jak by nás mohl Pán Ježíš zklamat? A čím by nás zklamal? A proč by to dělal? Jinak, lidsky řečeno, nic není jednoduššího než druhého člověka zklamat: něco slíbit, a neuvést to ve skutek, mít nějakou, důležitou, povinnost – a tu nesplnit, vyvolat nějaké očekávání – a zůstat daleko za ním...
„Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus,“ říká nám svatý Pavel. Máme opustit zaměstnání a chodit se skupinou přátel po krajině? Je nám jasné, že toto ne, že máme následovat Ježíše způsobem, který odpovídá naší situaci a naší době. Máme se na to ptát, máme všechna svá rozhodnutí činit s Ježíšem, to je nám, pokud jsme aktivní křesťané, rovněž jasné. Ale rozdíl mezi reálným životem Ježíšovým a tím naším, je tak velkiý... Jaký zvolit první krok?
Sloužili komunistickému režimu, odsuzovali lidi za letáky k trestu odnětí svobody, byli spolupracovníky komunistické tajné služby, vyučili se u soudců období stalinismu. Po roce 1989 nastoupili na Nejvyšší soud...
Na stranu bojovníků proti vládě konzervativní strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS) se nyní postavil i Lech Walęsa, muž, který stál u zrodu současné polské demokracie a kterého bychom chtěli vidět spíše na stejné straně barikády s konzervativní křesťanské hodnoty hájící stranou. A Walęsa nešetří velkými slovy: tak jako PiS prý nevládli ani komunisté! Tak to zcela jistě není pravda.
Pokud někdo pochybuje, zda potřebujeme Senát, má nyní po ruce důkaz, že ano. Senát včera schválil bez rozpravy řadu mezinárodních smluv – a jednu neschválil: smlouvu o leteckých službách mezi Saúdskou Arábií a Českou republikou...
Evropská komise uznala, že někteří západní výrobci dodávají do nových členských zemí ve stejných obalech horší než do starých členských zemí... Přitom o něčem takovém se v nových členských zemích hovoří už dlouho.
Jana Machalická se vrátila k ocenění Václava Vorlíčka v Karlových Varech. Jistě, každé poukázání na zločinnost komunismu a na nutnost morálky ve veřejném životě je dobré a moc a moc a moc potřebné. „Pamětníků ubývá nebo jsou staří a unavení,“ píše Jana Machalická, „a lidé vůbec zapomněli, v jakém marasmu žili....“ Ale mrzí mě trochu, že se ozývá právě při příležitosti ocenění Václava Vorlíčka. což byl zručný řemeslník, který si nehrál na hlubokého umělce a ani přímo politické agitky netočil, ač by mohl a polepšil by si tím...
