„Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?“ Tak se nás dodnes ptá zbytek světa. Kolikrát jsme to slyšeli v různých slovních variacích! Někdy je ta otázka jenom udivená, jindy přímo naštvaná. Ty se fakt modlíš a zpovídáš? Ty skutečně uznáváš to, o čem já od malička slyším, že je to nesmysl a podvod?
Humor není jen jeden. Je humor laskavosti a pochopení, humor radosti ze života – a humor škodolibý, vycházející z – většinou reálných – nedostatků a slabostí našich bližních, humor posměchu; ten je zlý – totiž: nemůžeme současně milovat a posmívat se.
A pan doktor se pouští dokonce do „exegeze“, ale nedodržuje základní pravidlo, že je nutno uvést, kde se údajné (jím silně zkreslené) texty v Písmu nacházejí, a přesně je citovat. To by se mu však k těmto jeho tvrzením nepodařilo nalézt...
Nepřidám se k těm, kdo se o Petra otírají a chytří jako generál po bitvě mu vyčítají, jak byl zbrklý a co všechno pokazil. Petr jako duchem slabší doktor Watson vedle bystrého Sherlocka Krista, to je klišé mnoha kázání: má sice svou logiku, ale je nedomyšlené a nakonec Petrovi křivdí...
Pašije – část Bible pojednávající o umučení Pána Ježíše Krista – se v římskokatolických kostelích předčítají dvakrát do roka: na Květnou neděli a na Velký pátek. Obřady v tyto dva dny neposkytují tolik prostoru, aby se v kázání udělal o pašijích podrobnější výklad: je to text dlouhý a bohatý na události i na inspirující myšlenky. – V době čtyřicetidenního postu, která začíná dnes Popeleční středou, proto přináší v letošním roce Skleněný kostel seriál reflexí Karla Komárka na Janovy pašije.
„Mít velké ego je dobré“ – to není jen heslo, to je i název kapitoly; a životní program. Hádejte, koho! „Nikdo nikdy nezapochyboval o mých schopnostech,“ říká autor. Vždyť za všechno, co v životě dokázal, si může jen on sám, totiž: „V reálném světě vám nikdo peníze jen tak nedá.“ Ale též varuje: „Život není snadný. Svět je kruté a nemilosrdné místo...“
Pokud někdo v Boha nevěří, nectí ho a nemiluje, tak ať ho nechá laskavě na pokoji; může klidně psát bůh, třeba i s tím malým b – a slovo Pán, které my Bohu přidáváme na znak jeho slávy a moci a naší úcty, nechat stranou. Panu Novákovi (a komukoli jinému) by se taky, předpokládám, nelíbilo, kdyby byl pro někoho jakýsi „pannovák“...
