O svátcích jsme byli na koncertě, kde se hrály i klasické melodie. Snažila jsem se svého pětiletého syna udržet aspoň trochu v klidu, a tak jsem mu přibližovala dění okolo nás různými komentáři. Když vedoucí cimbálové muziky Vizovský Juráš ohlásil, že zazní Turecký pochod od Wolfganga Amadea Mozarta, pošeptala jsem synovi do ucha: „Poslouchej, to znáš, to občas hraju na klavír...“
Sledoval jsem, než moji pozornost odvedly zcela jinam zprávy o zastřelení předpokládaného atentátníka zodpovědného za teroristický útok v Berlíně, tiskovou superkonferenci ruského prezidenta Vladimira Putina: úžasné! Vladimir Vladimirovič hovořil uvolněně, v plné pohodě, žádná otázka ho nezaskočila, ke všemu měl co říci, citoval jeden statistický údaj na druhým...
Energetiku Donald Trump zřejmě nepovažuje za moc důležitou: použil toto ministerstvo k tomu, aby uklidnil jedno z křídel Republikánské strany. A ať je, jaký chce, urážlivý Trump není: Rick Perry dělal všechno pro to, aby se prezidentem USA nestal, označil ho za „rakovinu konzervatismu“ a „jedovatou směs demagogie, hanebnosti a hlouposti.“ Když rakovina vyhrála volby, Perry řekl, že by chtěl být ministrem v její vládě; rakovina mu vyhověla a dala mu Ministerstvo energetiky...
Had první: utrpení lidí v Sýrii a v Aleppu zvláště je tak strašné, že doufám, že ani největší čeští (teoretičtí) bojovníci proti islámské hrozbě nebudou rozlišovat, zdali tam trpí křesťané nebo muslimové, a nebudou vidět v jejich umírání nějaké pozitivní oslabování islámu... Had číslo dvě: válka; každá válka je hrozná, ovšem lidé mají právo na sebeobranu... Had třetí: Bašár Asad. Pro tuto zrůdu neexistuje žádné ospravedlnění, syrský prezident je nejhorší diktátor současnosti...
Ovšem cizinci, kteří žili uprostřed Izraele a podíleli se různým způsobem na životě iraelského národního společenství, byli – a vlastně pochopitelně – stále sociálně a společensky v nevýhodném postavení; jako občané, kteří neměli všechna práva, se stávali cílem vykořisťování ze strany těch zlých lidí, kteří v nich vycítili skupinu, jež se nemůže dostatečně silně bránit...
Myslím, že každý z nás by v případě potřeby dokázal bez přípravy „vystřihnout“ přednášku na téma odpuštění – každý z nás zná přece výroky Páně na toto téma, každý umí vyložit podobenství o služebníkovi, který nechtěl odpustit svému spoluslužebníkovi maličkost, když pán jemu odpustil obrovskou sumu. Jak říkám – výklad o odpuštění umíme...
Příští rok musí povinně do školky pětileté děti. Od roku 2018 musíme mít místo pro čtyřleté, od 2019 pro tříleté a od roku 2020 dvouleté! Snaze rodičů umístit děti dvouleté, které vyžadují naprosto jiný typ péče a prostě patří k mámě, se nám dařilo bránit. Dlouho nám to nevydrží...
