Myslím, že naše hodnota je především svoboda. A rovnost všech občanů před zákonem, to islám prakticky nikde, kde je u moci, neuznává. Ale jak je tato svoboda ohrožena! Ve Francii, která se považuje za maják svobody, jsou lidé zavíráni za to, že si oblékli tričko propagující rodinu tvořenou otcem, matkou a dětmi.
Recep Tayyip Erdogan je diktátor, diktátor toho typu, jaký byl typický pro první polovinu 20. století; dnes již se v západním světě podobní diktátoři nevyskytují: silní muži nastolující „řád a pořádek“, pěstující svůj osobní kult, rádi řečnící, milující veliké stavby a bombastické paláce; nevadí jim ani volby, pokud je vyhrávají... Koncentrují ve svých rukou veškerou moc.
Kdo je vlastně Fethullah Gülen, onen „zločinec“, kterého turecký prezident Recep Tayyip Erdogan označuje za teroristu, viní jej ze zorganizování červencového pokusu o puč a stále důrazněji žádá Spojené státy americké o jeho vydání? Je to islamista, který se snaží přeměnit sekulární Turecko v islámský stát? Je – i není, řekl jsem si poté, co jsem si o něm něco přečetl. Věci jsou zkrátka složitější, než jak se jeví, když se čerpá jen z Konvičky...
Dnes církev uctívá svatou Terezii Benediktu od Kříže. Myslím, že tato světice je i u nás dobře známá; od její smrti v koncentračním táboře Osvětim dnes uplývá pouhých – z hlediska církevních dějin pouhých – 74 let. Za takto „rychlou kariéru“ vděčí Terezie Benedikta papeži Janu Pavlu II., který ji roku 1987 blahořečil, roku 1998 svatořečil a konečně spolu s Benediktem, Cyrilem, Metodějem a Brigitou Švédskou zařadil do „sboru“ patronů Evropy, který vytvořil...
„Co mi tyká?“ zlobil se, už před lety, moderátor Marek Eben na svůj nový PC. Ale snad to nebyla nezdvořilost, snad to byl jen vliv angličtiny – ta to, jak známo, neřeší. Tam se číslo množné neužívá pro jednotlivce nikdy, zato je otázka, zda se někomu říká „Joe!“, anebo „Sir!“. V ruštině je oslovení křestním jménem a jménem po otci, například „Ivan Iványč!“, docela zdvořilé a spojuje se často s vykáním. U nás se hodně řeší, jestli někomu tykat, anebo vykat...
„Vždycky jsme si myslely, že se jednou dostaneš do Bílého domu. Jenom nevíme, proč si tam s sebou bereš toho chlapa,“ napsaly prý kamarádky Hillary Clintonové, když její manžel vyhrál prezidentské volby. Dnešní prezidentská kandidátka už není ta tvrdá, razantní feministka, jako v mládí, je zklidněná věkem (či snad unavená)...
Strážci pořádku a bezpečnosti se chovali na jedné straně velmi slušně, ale uměli i rázně zakročit, bylo-li to třeba. Jenže to, co mohlo relativně dobře fungovat ze začátku v diecézích a farnostech, kdy se počty lidí pohybovaly v řádu tisíců a desetitisíců, nemohlo stačit při vyvrcholení setkání v Krakově. Stoprocentně zkontrolovat a bezpečně střežit dva miliony mládežníků na jednom místě, ve svobodné zemi a při respektování jejich důstojnosti, to není v lidských silách.
