Aktuálně

Útokem na katolický kostel a vraždou kněze, které se dopustili včera v severní Francii, překročili teroristé Islámského státu důležitou hranici; vraždění křesťanů páchali dosud jen na Blízkém východě – nikoli však v Evropě. První otázka, jakkoli může znít hrozně, tedy zní: proč až teď, po tak velikém množství jiných útoků a vražd na evropském kontinentě?

„Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my už jsme je ani nedokázali vnímat...“ – napadla mě tato slova z básně Jaroslava Seiferta, ve které vystihl atmosféru heydrichiády. Totiž: není to dnes v celé Evropě podobné? Veliké množství obětí a veliký pocit bezmoci. Různých teroristických útoků už je tolik, že o nich ztrácíme přehled, ačkoli média referují dlouze a podrobně... Přiznejme si otevřeně, že řešení, které by takovým hrůzným událostem předešlo, Evropa v tuto chvíli nemá.

Milý otče, inspirován korespondencí „papeže úsměvu“ Albina Lucianiho osměluji se psát Vám za práh věčnosti, který jste právě překročil... Nejprve se vrátím k našemu poslednímu telefonickému hovoru, jenž pro mne nabyl zcela mimořádného významu poté, kdy jsem se dozvěděl, že následujícího dne jste uslyšel onu výzvu: Služebníku dobrý a věrný, vejdi a raduj se u svého Pána (Mat 25, 21)...

„Na předposlední zimní olympiádě ve Vancouveru získali sportovci z Ruska jen dvacítku zlatých medailí – a to byla samozřejmě provokace Západu, jakou si velmoc, jako je Ruská federace, nemohla nechat líbit; přijala proto oprávněná opatření, jež vedla k cíli, a triumf sovětských, chci říci ruských sportovců na olympiádě v Soči ukázal právě oprávněnost těchto opatření. Jaký doping? Nejde přece o doping – Mezinárodní antidopingová agentura ve snaze ponížit Rusko účelově zařadila na seznam zakázaných látek právě ty chemikálie, které nejvíce pomáhají ruským sportovcům k dosažení jejich skvělých výsledků, jakých Rusko dosahovalo vždy a nejvíce za časů Sovětského svazu...“

Dva kostely tu stojí vedle sebe jako na obrázcích. K malému románskému v baroku přistavěli ještě jeden větší, jako by se jim zdálo, že pro místo, kde podstoupila mučednickou smrt velká národní světice, je takový malý kostelíček málo. Ale ani ten větší barokní, jakkoli půvabný, není moc velký. Svítí sluníčko, je klid, trávník je sestříhaný, ke kostelům nevedou žádné pěšinky, jako by to byly jen kulisy...

V poslední době jsem častěji jezdil pracovně do různých anglicky mluvících zemí a vnímal místní specifika. V Británii, USA a v dalších zemích v Africe, Evropě a Severní Americe už dnes působí asi sto nigerijských kněží z Misijní společnosti svatého Pavla (M.S.P.); v jejím semináři je asi 120 bohoslovců. Misie opačným směrem než před sto lety jsou dnes realitou...