Aktuálně

Vždycky mi totiž připadalo, že církevní rok začíná nikoli Vánoci, nýbrž Velikonoci. Po dramatu všech dramat, které jsme znovu prožili od čtvrtka do neděle, a téměř nahé člověčí člověckosti o Červeném pondělí se člověk dívá se do diáře, jak nejlépe uspořádat veškeré povinnosti všedního dne....

Ocelové helmy

Švýcarů se lesknou.

A na nich vlají

červené chocholy.

Četnictvo přispěje

hudbou sytě břesknou.

Bolesti světa

zabolí, koho zabolí...

Snažím se stále si zjednodušovat život... Další zajímavá slova od mého putujícího kamaráda. Ale co to obnáší a je v tom i něco inspirativního pro křesťana? Sám mi popsal svoje „zjednodušování“. Například se snaží v kavárně objednávat pokaždé to samé. Zjistil, že dlouhé zkoumání nápojového lístku zbytečně zdržuje...

Nerozhodujeme o tom, jak dlouho budeme žít, ale rozhodujeme, jak budeme žít. Je-li mezi mrtvými někdo, kdo žil zbožně, se smrtí počítal a každý večer děkoval Bohu za to, že mu dal další den jako dar, je teď v nebi a hledí na našeho nebeského Otce. Byl-li mezi mrtvými někdo, kdo Bohem pohrdal, je to pochopitelně horší...

Opět umírali lidé na cestě do práce nebo do školy, cestující v letištní hale, obyčejní lidé, staří, mladí, občané různých zemí. Na jedné straně náš život: pohodlný, ke všemu trochu lhostejný, skrytě absurdní, užvaněný, v zásadě beznázorový, konzumní – a na druhé straně připravenost vraždit, ochota umřít za jakési, pro nás nepochopitelné přesvědčení... Nemůže být větší kontrast. 

Národní pochod pro život se uskuteční v Praze 2. dubna 2016; jeho cílem je upozornit, že i v těžké situaci mohou nastávající matky najít podporu. Pochod vyjde z Klárova u stanice metra Malostranská ve 14.30 hodin směrem do centra města. Modlitbou za český národ bude program zakončen u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v 16.30.