V prosinci jsem měla velkou radost, když pravicové primárky ve Francii vyhrál François Fillon. Teď si beru osobně útoky vedené proti němu a nemající konce. Na stránkách F. Fillona jsem našla toto obranné prohlášení uveřejněné dnes v listu Le Figaro, které podepsalo více než 250 francouzských zákonodárců a představitelů regionů. Překlad předkládám čtenářům Skleněného kostela. S pozdravem Jana Švancarová
Když jde v amerických filmech svědek k soudu, přísahá, že bude mluvit pravdu, nic než pravdu a celou pravdu. Důležité je i to poslední – svědectví musí být celá pravda, jinak je bezcenné či dokonce zavádějící. Tuto zásadu však v dnešní době ctí málokdo, zejména ubývá jejích ctitelů mezi žurnalistyi, jejichž metou se zdá být zatajování pravdy a vnukání nepravdy. Dnes mne v novinách velmi zaujala kauza Fillon...
Donald Trump náhle a bez přípravy zakázal vstup do USA občanům sedmi převážně muslimských zemí: Iráku, Sýrie, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu a Jemenu; výběr v logice populismu logický: jde o státy, o kterých se v amerických médiích v souvislosti s islámským terorismem a válkami nejvíc mluví. Opatření platí devadesát dní.
Donalda Trumpa jsem odsoudil ještě než se stal prezidentem, ještě než se rozhodl kandidovat: člověk, který svůj majetek získal na neštěstí druhých lidí, tedy organizováním hazardu, a zvyšováním cen nemovitost ve chvíli, kdy je někdo opravdu pozřebuje, tedy pozemkovou spekulací, což není nic jiného než legální forma vydírání, takový člověk vzbuzuje můj odpor. O jeho osobním a sexuálním životě už ani nemluvě...
Často se mi v mysli vrací vzpomínka, kterou zaznamenal tlumočník, jenž působil i při setkání německého teologa Karla Rahnera s italským kardinálem Alfredem Ottavianim ve Vatikánu. Rahner, který považoval Ottavianiho přímo za ztělesnění všeho negativního v církvi, si při audienci nebral servítky a mluvil velice zostra, až nezdvořile; tlumočník se to ve svém překladu snažil poněkud zmírnit, což Rahner nezaznamenal...
Jiří Žáček jistě není žádný básnický génius – to říkám jen jaksi pro pořádek: géniové se v každé době počítají pouze na prstech jedné ruky – a i když řekneme, že je to talentovaný básník, je to veliká chvála. Největší ohlas měly – a mají – Žáčkovy verše humorné a jeho tvorba pro děti. V uplynulých dnech však Jiří Žáček vykročil na cestu k (pozemské) „nesmrtelnosti“...
Je zima, dnes sice holubi na náměstí Svobody už svým dámám vrkali o lásce, noci se zkracují – ale je zima. Noci se zkracují, to pozná i holub, začne blekotat, chci říci tokat, nepřirozeně staženými ocasními pery ometá sníh a zmrazky – a tancuje přitom, až je to pro slušného holuba ve slušném městě dost nepřípadné, holub už myslí na lásku, jenže je zima. Je stále zima.
