Aktuálně

Hrnčířská ulice je krásná. Kdy jsem tudy šel naposled jen tak, bez cíle a bez záměru? Ze sklepních okem minipivovaru Magistr je cítit hořká vůně, hořčejší, než jakou občas zaplavuje okolí Mendlova náměstí maxipivovar Starobrno: asi dnes vaří nějaký hodně drahý pivní speciál... Na zdi baráku s pivovarem je pokus o umění: pamětní deska pro kvasinku pivní, za její zásluhy, že mění cukry na etanol a oxid uhličitý; deska je doplněna plastikou zobrazující hrdinku v silně nadživotní velikosti, měřítko neuvedeno. Nápis praví: „Vytvořil pan Vlastimil Dvořák z Razové“ – aha, pan Vlastimil Dvořák z Razové, to bude asi nějaký drobný šlechtic se zlatou kvasinkou v erbu. A k tomu ještě spirituální rozměr: „Požehnal P. ThLic. Václav Slouk, děkan děkanství brněnského“.

Poprava byla vykonána určeného dne, a to ohněm, navzdory tomu, co Kalvín jistě požadoval: není důvod myslet si, že lže, když v jednom dopise opakuje, že se marně dožadoval zmírnění trestu. Za sychravého rána a za jemného deště byl Španěl – před ním šel soudcův náměstek s velkým heroldem, okolo mušketýři – doveden na hranici, „aniž by jevil jakoukoli známku lítosti“. S hrůzou citujeme komentáře, jež tato strašlivá smrt vnukla Kalvínovi: „Ať se prostopášníci nechlubí umíněností svého hrdiny jako stálostí mučedníka. Ukázal pitomost zvířete…“

Nikdo proti Sadiqu Khanovi v ulicích města neprotestoval, nikdo si nepřál namlít jej do masokostní moučky, zdá se dokonce, že se ho vůbec nikdo ani nebojí. Možná Sadiqa Khana v etnicky pestrém Londýně volil někdo právě proto, že je muslim – a možná někdo naopak nevolil ze stejného důvodu: ale rozhodující byl jeho sociální program, předvolební závazek aspoň po nějaký čas nezdražovat městskou veřejnou dopravu, jeho zájem o řešení bytového problému ve městě a další konkrétní a věcné body. Koneckonců: vždyť je to rodilý Londýňan. Velmi jsem si všímal, jaké budou Khanovy první kroky po zvolení: tak třeba, služební slib si přál skládat v kostele, v anglikánské svatyni za přítomnosti křesťanského, muslimského a židovského duchovního...

Do konce května připomíná výstava na zámku v Holešově obě jména; jistě s odkazem na několik letopočtů končících šestkou: Jan Sarkander se narodil 1576 a 1616 nastoupil do Holešova jako farář, František kardinál z Ditrichštejna zemřel 1636 v Brně. Jsou tu ukázky dobového tisku jak z roku Sarkandrova svatořečení 1995, tak z roku jeho beatifikace 1869...

Autor pamfletu je objeven: Jacques Gruet. Je to jakýsi volnomyšlenkář. Udělají u něj domovní prohlídku; najde se Kalvínův spis, na jehož okrajích lze číst tato rouhavá slova: „Samé hlouposti!“, poznámky kritizující církevní předpisy a konzistoř a dokonce zárodek dopisu francouzskému králi, prosící ho, aby se vrátil do Ženevy znovu nastolit starý pořádek. Byv zadržen, mučen a odsouzen k smrti, je Gruet popraven a jeho hlava přibita na pranýř.

To, co dělá naši společnost často chladnou a nemilosrdnou, je, že se někteří lidé dostávají na její okraj. Nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci...