Nese to, nezlobte se na mě, rysy až trochu komické: František a Kirill, nejvyšší představitelé dvou velikých křesťanských církví, katolické a ruské pravoslavné, biskupové Říma a Moskvy, se setkávají poprvé v dějinách, v Havaně, v salónku na letišti, tisíce kilometrů od Moskvy i Říma...
Když rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek loni v Praze na Albertově mluvil o tom, že my Češi jsme plebejský národ, vyvolalo to u mnoha lidí negativní reakci; ale je to pravda. A Mikuláš Bek mluvil i o tom, že existuje plebejství důstojné – a to druhé; a v tom měl myslím pravdu dvojnásob...
Nejsem majitelem „hladicího“ telefonu. Důvodem není, že bych na něj neměl, ale to, že se ho bojím. Lépe řečeno bojím se závislosti na něm. Domnívám se, že závislost může mít dvě stránky. Závislost fyzickou, která je však velice často doplněna závislostí duchovní. A v naší bezbožné společnosti začínám vnímat stále víc duchovních závislostí s absencí typické fyzické závislosti...
Kněz říkal: „Milost – to slovo, které často…“ a já měla pocit, že chce říct „to slovo, které často ani nemáme rádi“, nakonec však řekl: „to slovo, kterému často ani moc nerozumíme.“ Já myslím, že to slovo často ani nemáme moc rádi...
Papež v lednu – moje úplně subjektivní výpisky, bez nejmenšího nároku na úplnost; poznámky z Františkovy služby slova, při níž vynáší z pokladu víry věci staré i nové. To, co jsem zachytil, to, co mne zaujalo.
Jakmile trolejbus zastavil, vyskákaly z něho maškary. Mezi nimi byl i medvěd. Hned jak mě uviděl, pozdravil mě hlasitým zvoláním: „Chvála Kristu!“.
Babizna sype
z ošatky hrách.
Z pece se nezvedá...
