Krize s přílivem utečenců z Asie a Afriky je bolestná, těžká a těžko řešitelná. A stále se zhoršuje. (Připadá mi, ale nevím, zda je to tak, že jde o poslední šanci pro nemravnou, zrůdnou, sobeckou, od Boha odpadlou Evropu ve větší míře projevit altruismus, vstřícnost a lásku k bližnímu... „Hospodin ochraňuje cizince a vdovu“, „co jste učinili jednomu z mých bratří nejmenších, mně jste učinili,“ říká slovo Boží.) Každý se v této krizi obnažuje, ukazuje, jaký je.
Často dostávám maily a odkazy, které se snaží burcovat proti islámu. Například obrázky hrůzných zločinů, zejména Islámského státu, a k tomu komentáře typu: podívejte se, TO JE ISLÁM! Rozčilení ovšem není program, jak měl prý v oblibě říkat prezident T. G. Masaryk. Emoce – zejména negativní, a ze všeho nejvíc strach však nejen není program, ale znamená často úplné vysazení logiky a zdravého rozumu...
Někdy si říkám, jestli se nám ta naše ochota pomoci a přispět někdy nemění v heslo „Hlavně nezůstávej nikomu nic dlužen“. Jenže v lásce to neplatí. Skutky lásky nemůžeme přepočítávat jako ve směnárně. Neexistuje na ně žádný kurz. Máme se přece naučit dávat, aniž bychom čekali něco zpět. A na druhou stranu se nutně musíme naučit přijímat, i kdybychom neměli co dát na oplátku. Jinak totiž nebude nikdy výměna lásky fungovat. Stal by se z ní pouhý obchod s dobrými skutky.
Roste počet dětí cizinců, které jsou v Česku umisťovány do zařízení pro děti. Předtím však musí absolvovat preventivní zdravotní prohl&idkuacute;. Zdravotní pojišťovny ale kvůli současnému znění zákona hradí těmto dětem zdravotní péči až od okamžiku nabytí právní moci u předběžného opatření.
Dlouho jsem nechápal, proč se něco takového, jako jsou zjevení na určitých místech, objevení zázračné studánky, děje. Proč se z takových míst postupně stávají cíle poutí, rostou na nich kostely nebo alespoň kapličky. Na Turzovce, ve Filipově v Čechách a na desítkách dalších míst.
Mezi obvyklá klišé, mezi „loci communes“ politické rétoriky se už zařadilo sdělení, že uprchlíkům, kteří zaplavují Evropu, je třeba pomáhat na místě, tedy v jejich zemích, ve státech, odkud utíkají. Aby jako neutíkali a nestávali se uprchlíky. Moudrá myšlenka! Z bohaté Saúdské Arábie ani z Dubaje nikdo na vratkých gumových člunech neprchá... Ale co chybí, je, aby kromě deklarovaného úmyslu byla moudrá myšlenka doplněna i konkrétními projekty či – alespoň – záměry...
Sedím v tento úřední den v kanceláři na radnici, venku leje jak z konve (sousední Rakovník se včera doslova topil) a nás zachránilo jen to, že jsme vesnice, je tu méně zpevněných ploch a zemědělci prozíravě podmítli pole (aby vodu lépe vstřebala). Předtím tu skoro měsíc nekáplo a poprvé se mi stalo, že nám stromy pomalu usychaly na zahradě. Nějak nám to počasí blázní...
