Podobnost úředních řečí České a Slovenské republiky asi nemá ve světě mnoho srovnání. S mentalitou obou národů a jejich politickým směřováním tomu tak není. A třicet let samostatné existence obou států ten rozdíl jenom umocnilo...
Jedu v tramvaji a říkám si: i tady, ve voze, který nás spojuje a který, kdyby došlo k nehodě, bude náš osud, je tak šílené procento voličů ANO a SPD jako v průzkumech voličských preferencí?
Někdy mohlo Babišovo vystoupení působit až úsměvné, to když předvedl úžasný product placement (se kterým exceloval už ve své show na internetu), postavil před sněmovnu plastovou láhev coca-coly a odsoudil skutečnost, že víčko je nyní pevně připojeno k láhvi.
Program byl tak nabitý, že mnohdy nevěděl člověk, kam jít dřív. Přednášela nám například sestra Angelika Pintířová a také františkán Šebestián Smrčina. Jejich promluvy byly ty nejlepší. Sestra boromejka mluvila o úžasném Božím vedení ve svém životě, otec Šebestián zase o své až dětské víře v milosrdného Otce, ke kterému se vždy utíká v těžkostech a pádech...
Pomníky jsou jako lidé, zvlášť když představují konkrétní osoby: objevují se a mizí, vztyčují se a kácejí. Podobně my živáčci: na zemi vyrůstáme a do země se vracíme, také se navzájem odsouváme a ničíme. Pořizování jednoho často souvisí s odstraněním druhého. Záleží na tom, jaká je nálada a atmosféra: v lidském organismu i v lidské společnosti...
Devět článků za 15 let publikační činnosti je z hlediska běžných měřítek výkon spíše průměrný; velmi zvláštně také působí skutečnost, že jediný, kdo v mezinárodní vědecké komunitě cituje články Tomáše Petráčka, je Tomáš Petráček sám...
S chytrým telefonem je dnes každý člověk chytrý... Chytrý – to znamená informovaný – možná ano. Ale je moudrý? A pokud je moudrý – kam ho vede jeho moudrost? Vede ho k lásce? K lásce k Bohu a k lidem? K lásce, která se vydává?
