Když jdeme ráno do práce, může nás potěšit, že to není jediná cesta, jak přijít k nějaké té koruně. Já vím, milé děti, že takových pohádek, jako je ta dnešní, je mnoho, ale každá potěší – jako důkaz, jakých jsme národ šikovných lidí...
Když vidím záběry slovenských medvědů u popelnic a čtu o strachu obyvatel z těchto šelem, je to pro mě symbol toho, že pokrok a vývoj není nic lineárního, směřujícího jen s malými zákruty a zdrženími přímo vpřed, k jasnému a nespornému cíli, kterým je ráj na zemi...
Když se modlíme, většinou Pánu Bohu radíme, co má dělat. Starý kazatelský vtípek mluví o tom, že Bůh nás občas vychovává tím, že nám dá to, o co naléhavě prosíme. Chvíli počká, abychom si to „užili“, a potom to zas dá do pořádku...
Konečně u nás na Nouzově polevila vedra a já mohl přerušit vynucenou siestu. Sbalil jsem ruksak a vyrazil na přibližně šestikilometrovou procházku, která vedla na severozápad k šanovskému lesu, potom západně do lesa pšovického. Odtud na sever kolem chmelnic k prameni u bývalého přílepského mlýna a zpátky na východ, opět mezi chmelnicemi k domovu.
Při mši svaté jsme dnes recitovali chvaloszpěv Gloria, Sláva na výsostech Bohu, protože není běžná ferie, všední den, nýbrž svátek – přitom jako svátek se den svaté Marie Magdaleny slaví v našem latinském obřadu teprve krátce, protože na svátek jej povýšil teprve současný papež František.
Milí čtenáři! Je mi už 83 let. Na naléhání mé mladé sousedky se s vámi podělím o svůj životní příběh, abych vydala svědectví o životě v komunismu a o tom, že když člověk zůstane věrný Pánu Bohu, On ho nikdy nenechá na holičkách.
Není to tak dávno, co jsme se dozvěděli o zřízení Digitální a informační agentury. Provoz nově vzniklého úřadu má stát ročně miliardu, ale tak nějak se nevědělo, co všechno bude tato instituce dělat...
