Přiznejme si, že člověk není jen bytost emocionální, ale přece jen do značné míry také nadaná čímsi jako rozumem – a tak si své emoce musí racionalizovat. Chce-li nenávidět, není to možné jen tak, bez příčiny, jako nabídka pizzy k snídani, „protože chci“. A lidská nenávist je opravdu hladová potvora, která, má-li růst a sílit, potřebuje stále novou stravu, hodně stravy...
V životě jsou různá pozvání a pozvánky. Často se nám stane, že na jeden čas bychom měli být na více místech, dělat více věcí najednou. Jak se zachovat, abychom volili správně – kam jít, co dělat?
Čtu si teď Deníček svaté Faustyny; je to jedna z těch knih, které musí člověk přestat číst po pár stránkách, jinak riskuje, že ho ta kniha změní – jeho cítění a myšlení, jeho zbožnost, jeho život... Vůbec, ani trochu se teď necítím na to, abych něco říkal k slovům a jednání sestry Faustyny – a tím méně k slovům a jednání Pána Ježíše, jak o nich svědčí tato kniha...
Člověku jistě zatrne při zprávách o hrůzách, kterých se dopouští Hamás v Izreli, ale kdo z nás si položí otázku Proč? A jako bychom si všichni, zodpovědní i bezvýznamní, odpovídali dětsky: protože proto – prostě jsou takoví…
Čtyřicet procent žáků devátých tříd v Česku trpí duševními problémy – hrozná zpráva: další důvod k velikému pesimismu. Zjistil to Národní ústav duševního zdraví – a těžko si lze představit prestižnějšího a důvěryhodnějšího autora & prezentátora takové zprávy...
Na prvním místě je to selhání tajných služeb Izraele – o kterých, po různých příbězích, máme povědomí, že jsou skoro neomylné... Útok palestinských ozbrojenců zastihl izraelské vojáky ve spánku. Palestinci vypálili tisíce raket na celé území židovského státu, obsadili několik měst na jihu země, zabili stovky vojáků i civilistů, odvlekli desítky zajatců...
Biskup Josef Hlouch o svatém růženci říká: „Kolik obrácení, uzdravení, požehnání, jaké divy misijní, apoštolské – vše mocí svatého růžence. Při jeho modlitbě se klaň, děkuj, uč se, lituj a pros...“
