Vrcholem byla návštěva královského sídla Wawelu. Teprve tady jsem si uvědomil, že naše nijak idylická historie byla ve srovnání s dějinami Polska, snad s výjimkou řádění husitských hord, jen procházkou růžovým sadem...
Krakov je městem kostelů. Gotických, barokních ale i zcela moderních. Skutečně je to podobné, jako když křesťanský poutník dorazí do Říma. Ale jeden rozdíl člověka přímo udeří do očí. Ty krakovské kostely jsou živé!
V sobotu jsem šel spát s přesvědčením, že slovenské parlamentní volby vyhraje Progesívne Slovensko. A že dlouho předpokládaný favorit slovenského hlasování, předseda strany Smer Robert Fico přece jen nakonec neuspěje...
Dnešní evangelium nemluví o ideálu – o člověku, který říká Bohu ANO a jeho vůli koná...
Ani když jsem viděl přimalované rohy a vyplazený jazyk už u třetího plakátu se „sobeckým“ Petrem Fialou, nedošlo mi, že nejde o lidovou tvořivost...
Sociální demokracie v minulých sněmovnách volbách propadla a Poslanecká sněmovna se musí obejít bez jejích zástupců. Nynější předseda strany Michal Šmarda se ji pokouší vrátit do vysoké politiky, ale zatím skoro nic neukázal. Nicméně pokládal jsem ho za slušného člověka – jenže teď už to tak nevisím...
Ve filmu o svatém Josefu Moscatim je poučná scéna. Jeho přítel se dívá po bídě, kterou si Josef sám způsobil, když vše rozdal chudým nemocným, a říká: „Ničeho jsi nedosáhl!“ a lékař odpovídá: „ A v tom ničem jsem objevil a získal úplně všechno!“
