Dívenka sedí na ulici v Berlíně, spolu s dalšími mladými lidmi. Přilepila se k vozovce, blokuje dopravu. Proč? Přece ve jménu dobré věci, to musí každý rozumný člověk uznat. Spolkovou vládu je třeba přimět k ráznějším krokům proti spalování fosilních paliv...
České televize, soukromé i ta veřejnoprávní, s ironií referují o násilných incidentech provázejících slovenskou předvolební kampaň, ale přesnějšího představení slovenských politických stran, jejich preferencí a názorů, se od nich člověk nedočká; to přinesl jen Skleněný kostel.
Podobnost úředních řečí České a Slovenské republiky asi nemá ve světě mnoho srovnání. S mentalitou obou národů a jejich politickým směřováním tomu tak není. A třicet let samostatné existence obou států ten rozdíl jenom umocnilo...
Jedu v tramvaji a říkám si: i tady, ve voze, který nás spojuje a který, kdyby došlo k nehodě, bude náš osud, je tak šílené procento voličů ANO a SPD jako v průzkumech voličských preferencí?
Někdy mohlo Babišovo vystoupení působit až úsměvné, to když předvedl úžasný product placement (se kterým exceloval už ve své show na internetu), postavil před sněmovnu plastovou láhev coca-coly a odsoudil skutečnost, že víčko je nyní pevně připojeno k láhvi.
Program byl tak nabitý, že mnohdy nevěděl člověk, kam jít dřív. Přednášela nám například sestra Angelika Pintířová a také františkán Šebestián Smrčina. Jejich promluvy byly ty nejlepší. Sestra boromejka mluvila o úžasném Božím vedení ve svém životě, otec Šebestián zase o své až dětské víře v milosrdného Otce, ke kterému se vždy utíká v těžkostech a pádech...
Pomníky jsou jako lidé, zvlášť když představují konkrétní osoby: objevují se a mizí, vztyčují se a kácejí. Podobně my živáčci: na zemi vyrůstáme a do země se vracíme, také se navzájem odsouváme a ničíme. Pořizování jednoho často souvisí s odstraněním druhého. Záleží na tom, jaká je nálada a atmosféra: v lidském organismu i v lidské společnosti...
