Blahoslavený Bernard Lichtenberg na své kněžské primici řekl: „Kněz zůstává knězem i v poutech a okovech.“ Při pečlivém studiu nacistické ideologie poznal její zhoubnost a při výsleších říkal svým mučitelům: „Mým vůdcem je Kristus!“
„Já ještě i teď slyším kola vlaků,
co vozily celou válku
dělníky do Zbrojovky...“
Člověk má právo na ocenění a uznání: to jsem si uvědomoval, když jsem viděl výraz radosti a štěstí, ano, přímo štěstí, ve tvářích lidí vyznamenaných při včerejším řádovém dni na pražském Hradě. (A člověk u televizoru vidí v tu chvíli víc než třeba někdo na zadních sedadlech v sále.) Celou řádovou slavnost jsem vnímal velice silně jako návrat k normálnosti a slušnosti...
Okresní soud ve Vsetíně vynesl rozsudek, kterým měla být ukončena kauza otravy řeky Bečvy. Říkám „měla být ukončena“ – protože takový je snad smysl soudního rozsudku v demokratické společnosti. Jenže rozsudek, který vynesl Okresní soud ve Vsetíně, by byl nepochybně ozdobou judikatury Okresního soudu v Kocourkově...
Tématem evangelijního čtení dnešní neděle je otázka vztahu náboženství a veřejné moci, otázka, kterou se farizeové a herodovci snažili dostat Pána Ježíše do úzkých: „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Můžeme říct, s trochou nadsázky, že dnes slavíme svátek všech křesťanských politiků a politických komentátorů!
Po polských volbách všechno nasvědčuje tomu, že po osmi letech ztratí vládní moc sociálně-konzervativní strana Právo a Spravedlnost (PiS). Ne snad proto, že by volby prohrála, naopak zvítězila se zhruba pětiprocentním náskokem. Jenže si během uplynulých let udělala zaryté nepřátele prakticky ze všech potenciálních koaličních partnerů…
Přiznejme si, že člověk není jen bytost emocionální, ale přece jen do značné míry také nadaná čímsi jako rozumem – a tak si své emoce musí racionalizovat. Chce-li nenávidět, není to možné jen tak, bez příčiny, jako nabídka pizzy k snídani, „protože chci“. A lidská nenávist je opravdu hladová potvora, která, má-li růst a sílit, potřebuje stále novou stravu, hodně stravy...
