Jeden z pokladů, které člověk má, je mateřský jazyk.Nechci komentovat současné dění. Ale chci nás povzbudit k získání většího pokladu. Tímto pokladem je hlavní mateřský jazyk – modlitba. Pán Bůh mně dává milost, že mohu ve školách a ve věznici učit malé a přerostlé děti tento jazyk – Pánu Bohu povídat a přijímat jeho slova...
Milý Františku!
Zcela mimořádně Tě prosím, abys pro jednou odložil své redaktorské brýle a zveřejnil v plném znění tento můj dopis. Pán Bůh Ti dnes dopřál sedmdesát let na světě, na kterém se pořád něco děje, a Ty to ve Skleněném kostele soustavně sleduješ a komentuješ. Primárně jistě pro sebe, ale naštěstí též pro nás čtenáře. Skleněný kostel není sice one man show, ale bez Tebe a bez Tvých článků by byl docela jiný nebo dokonce žádný...
Nevíme, kdo bude prezidentem či prezidentkou České republiky po 8. březnu 2023, ale s jistotou víme, že Miloš Zeman už to nebude; do konce druhého prezidentského mandátu mu zbývají už jen necelé tři měsíce. Přiznám se, že počítám dny do Zemanova odchodu jako mazák za totality na vojně, že takzvaně „stříhám metr“. Ale též velice, velice trnu, co Zeman ještě udělá, než zmizí. Vždyť závěr jeho vysoce neblahého působení je už teď poznamenán – jak to říci – zajímavými kroky…
Kdybychom se o tom dočetli 1. dubna, a ne 7. prosince, pokládali bychom to za zvláště zdařilý, neboť velice absurdní, aprílový žert. Byla to zpráva z rodu těch neuvěřitelných. Skupina relativně vysoce postavených osob, frankfurtský realitní makléř, berlínská soudkyně nebo plukovník Bundeswehru v penzi, chystala ve Spolkové republice Německo státní převrat – puč jako z Jižní Ameriky z minulého století...
Celá společnost vře a bublá otázkou, kdo bude zvolen hlavou státu, který kandidát má kolik šancí a jak vycházejí průzkumy. Přiznám se, že mi na tom nezáleží, je mi úplně jedno, kdo bude prezidentem České republiky, pokud jím nebude nějaký nový Miloš Zeman – ale to, jak se vše jeví, tentokrát nehrozí...
Americká politika mne začíná bavit. Je totiž demokratická do takové míry, že si to u nás ani nedovedeme představit. Příkladem mohou být referenda, která se v různých státech USA konala současně s volbami do Kongresu; bylo jich, jak už jsem napsal, celkem třiadvacet. A hlasovalo se nejen, jakkoli to nejčastěji, o povolení rekreačního užívání marihuany a právu na potrat...
Z mého pohledu nejsmutnější jsou ale výsledky referend, která se v mnoha státech USA konala souběžně s volbami. Bylo jich třiadvacet. Hlasovalo se o všem možném, ale nejčastěji o povolení rekreačního využívání marihuany (ANO odpověděli voliči v Marylandu a Missouri, NE v Arkansasu a Severní i Jižní Dakotě) a o právu na potrat. Na tuto otázku byly odpovědi shodné. V Kalifornii, Michiganu a Vermontu si voliči přejí právo na potrat zakotvit přímo do ústavy...
