Aktuálně

Vzpomínka: jeden můj známý, vlastně jsem ho ani příliš dobře neznal, znali jsme se jen letmo, mě potkal na České a hned mi podával stokorunu. To byly tenkrát o hodně větší peníze než dnes. „Co je? Co je?“ zeptal jsem se. „Ber, vyhrál jsem v loterii, šílený peníze...“

Klanět se Bohu Ježíši Kristu, který se z lásky stal chlebem, je tou nejradikálnější a nejplatnější pomocí proti všem modloslužbám. Pokleknout před EUCHARISTIÍ je vyznání svobody. Poklekáme pouze před Nejsvětější svátostí, protože věříme, že je v malém kousku chleba přítomen pravý Bůh a pravý člověk, Ježíš, který se obětoval a stále při každé mši svaté se obětuje za nás, za mě...

Loni v únoru bylo Česko plné soucitu a obětavosti, v pomoci uprchlíkům jsme, vláda, neziskové organizace, odvedli obrovské množství práce a dobrých skutků. Ale Ukrajina se už od nás vzdaluje. V prostředí mých přátel, kamarádů a známých se už o ní skoro vůbec nehovoří...

Slunéčko konečně vítězí nad zimou a mraky, všechno kvete a včelky se činí. Naše zahrada také v uplynulých dnech notně ožila, přivezl jsem tři čistokrevné valašské ovečky. Jsou to jehnice, takže berana budu shánět až v příštím roce. Pak už mi bude chybět jenom fujara a valaška na odhánění vlků...

Známe možná pohádku s názvem O dobromyslném Honzovi nebo Jak Honza měnil, až vyměnil...

Mám pocit – a jen to jen pocit řadového občana, nejsem ekonom ani podnikatel – že vláda vymetla z hospodaření státu několik lopatek různého smetí, které se tam nahromadilo v důsledku (zlo/ne)činnosti předchozích vlád – ale ještě ho tam dost zůstalo. Ruší se spousta výjimek a různých nepravidelností, často pozůstatků toho či onoho podivného lobbingu.