Spalování fosilních paliv zvyšuje množství kysličníku uhličitého v ovzduší a tím, v důsledku takzvaného skleníkového efektu, mění klima na celé planetě Zemi. Proto vidíme tolik povodní, tornád a zároveň takový nedostatek vláhy zase jinde. Jsou ještě nějací „klimatičtí disidenti“, kteří by tyto věty odmítali? V teorii to na planetě uznávají téměř všichni, v praxi už mnohem méně. Klima se mění, to je jasné. Ale je to skutečně způsobeno jenom člověkem?
Co dělají staří lidé, kteří ještě mají víru v Boha a zkušenost? Co mají dělat? „Základní modlitby a vše, co ví o Pánu Ježíši, naše děti umí a ví díky babičce. Od malička si je brala na klín a vše potřebné je učila. O takové babičce můžeme s prosebným povzdechem k Bohu říct společně s kněžnou Boženy Němcové: Šťastná to žena.“ Kolik dětí, i pokřtěných, leží na cestě života okradeno o poklad víry?...
Znáte ty příběhy, které považujete za špatný vtip, ale není to vtip, nýbrž realita? A co tenhle? Kolik procent mužů pracuje na výzkumném pracovišti, které se zaměřuje na podporu rovnosti pohlaví ve výzkumu a prosazování rovnosti pohlaví ve vědeckých institucích? Ano, tušíte správně – za rovnost pohlaví bojuje pod Sociologickým ústavem Akademie věd ČR – zaokrouhleno nahoru – celkem 0 % mužů ze 17 osob celkem...
Červen je měsícem kněžských svěcení. Letos by církev (ve Francii s 67 miliony obyvatel) měla uvítat 122 nových kněží, 77 diecézních a 45 těch, kteří jsou členy řeholních kongregací. Jedni budou více méně odevzdaně naříkat nad poklesem povolání. Jiní uvidí výzvu ke zrušení celibátu či otevření kněžství ženám. A další budou vyzývat k následování příkladu diecézí nebo komunit, které jsou přitažlivější než jiné. Tyto tři zdánlivě různé postoje mají společné, že se upínají k číslu. Ale možná se na ten problém díváme obráceně...
Solidarita spočívá v tom, že něco, co prožívá druhý, beru tak, jako bych to prožíval já. Obrázky tolika ukrajinských měst: nepořádek a trosky, mrtvá těla; nikdy si na to nezvyknu. Jistě, žiju dál, ale pořád je ve mně hrůza z tak velikého lidského utrpení. Už to nejsem já, jako jsem byl před válkou... Přitom už jsem si zvykl, a to dřív, než válka na Ukrajině vůbec začala. Úplně stejně se totiž cizí armáda chovala i v Sýrii: i tam byly likvidovány celé čtvrti, i tam byli masově vražděni civilisté, včetně dětí…
Pán Ježíš dal těm, kteří devět prvních pátků po sobě přijmou svátost smíření a smírné svaté přijímání, dvanáct příslibů. Poslední z nich je, že po smrti nepřijdou do pekla. Jeden z našich synů, vzorný ministrant, během studií na medicíně od víry úplně odpadl. Stal se z něj velmi dobrý, mnoha lidmi vyhledávaný lékař. Ale do kostela nechodil a svým životem dělal radost zlému duchu... Velmi jsem se za něj modlila.
Na úvod se musím přiznat, že jsem podjatý. A taky kapánek dojatý. Právě jsem se vrátil z festivalu, který se po dvě covidová léta nesměl konat. Když spustí housle, paličky udeří do cimbálu a chlapi začnou vícehlasně zpívat, je to nádhera! Na festival chodíme v sobotu. Je to hlavní programový den, ale především se koná finále soutěže tanečníků verbuňku, pomyslný vrchol strážnických slavností. Ochozy největšího amfiteátru zaplní tisíce diváků, v drtivé většině do pětatřiceti let. Nástup osmnácti finalistů provází bouřlivý potlesk...
