Pilát je naváděn Ježíšovými nepřáteli, aby ho odsoudil ke strašlivé smrti. Má vynést rozsudek – předem připravený, tak jako často v dějinách. Ale Pán Ježíš Pilátovi, tak jako Jidášovi a tak jako každému člověku – dává šanci se zachránit: „Přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Na to odpovídá Pilát: „Co je to pravda?“
Svatý Jakub nás varuje před špatným užívání jazyka: „Když si někdo myslí, že je zbožný, ale přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame sám sebe a jeho zbožnost nemá cenu.... Jestliže někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého. Když dáme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, tím ovládneme i celé jejich tělo...“
V Americe jsou univerzity, včetně humanitních oborů, ziskovými podniky, takže přispívají ostatním občanům z daní, v Evropě jsme zvyklí, že je tomu tak, že ti, kteří nestudují, platí prostřednictvím daní těm, kteří studují. A slyšíme teď, že u nás platí málo. Přičemž, dodal bych, české vysoké školy se v mezinárodních přehledech neumisťují nijak slavně...
Mnoho lidí jako důkaz své nevíry v Boha uvádí, že kdyby Bůh byl, tak by se to nebo ono zlé nestalo. K tomu většinou dodávají, že když byli malí, tak do kostela chodil. I když to mnohdy nevysloví, je jasné, že simyslí, že víra je pro děti a nerozumné lidi...
Pořád teď slyším o umělé inteligenci. Dívám se na obrazy, které „namalovala“ – dobře, na některých je poznat, čím ji krmili, je to takový pokažený Vincent van Gogh, ale jiné jsou docela zdařilé. Slyším, že ajťák se chlubí, že si zadal večer pohádku na usnutí pro synka – a synečkovi se pohádka líbila a hned usnul…
Už ji pozoruji i u sebe: únavu z války na Ukrajině. Další zničené domy, další a další oběti.. Už je to trochu jako ve verších, kterými básník Jaroslav Seifert charakterizoval atmosféru heydrichiády v Čechách a na Moravě: „Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my jsme je už ani nedokázali vnímat…“
Vidíme – soudíme – a přitom nic nebo málo víme, tak jako židé v dnešním evangeliu. Viděli Mesiáše, a přece ho neviděli. Byli slepí – tak jako většina lidí dnes: Boha nevidí nebo ho vidí v něčem nebo někom, co nebo kdo Bohem není. Jak vidím já? Jaký je náš pohled? Často je zaměřen sobecky na vlastní já, případně na vlastní – mylné představy...
