Aktuálně

Dnes jsem z rodinných důvodů nemohl být na demonstraci Milionu chvilek na Václavském náměstí. Kdybych se ale té demonstrace, která si dala boj proti strachu do názvu, přece jen zúčastnil, připadal bych si jako zneužitý, pověstný užitečný idiot... Doma jsem si pustil průběh demonstrace ze záznamu a s hrůzou jsem zjistil, že byla zneužita k propagaci požadavků LGBTQ komunity...

Člověk, který tvrdě pracoval a vykonal pro své bližní cosi významného, si zaslouží, aby byl také náležitým způsobem pochválen; medaile od prezidenta je jistě náležitým oceněním; bylo až dojemné vidět třeba radost vyznamenaných lékařů, osobností leckdy již na konci své profesionální dráhy, z toho, že si na ně někdo takovýmto způsobem vzpomněl…

„Drahé děti! Nejvyšší mi dovolí, abych byla s vámi a abych vám byla radostí a cestou v naději, protože lidstvo se rozhodlo pro smrt. Proto mě poslal, abych vás poučovala, že bez Boha nemáte budoucnosti. Buďte, dítka, nástroji lásky pro všechny ty, kteří nepoznali Boha lásky. ..

Tak žijeme
neurčitě, jsme
nejistou čarou psaný vzkaz.

Jako bychom
drželi prvně pero v ruce, tak
píšeme každý den... 

Za knězem přišel mladík a řekl: „Už nebudu chodit do kostela. Vy to nevíte, ale kostel je plný strašných lidí.“ Kněz ho požádal: „Dříve než odejdete, mám pro vás úkol. Vezměte si tuto sklenici plnou vody, třikrát obejděte kostel a dávejte pozor, aby neukápla ani kapka...“

Představte si, že máte neziskovou organizaci, Co byste řekli, kdyby vám Brusel předepsal mít ve vedení „alespoň 40 % méně zastoupeného pohlaví“?