Patřím do generace čerstvých třicátníků. Kolem mě jsou lidé po vysoké škole, někdy studující, mnohdy pracující. Lidé bez závazků, žijící ve sdílených bytech, s nejistou budoucností, s mlhavými sny o životě. Na bydlení nemají, na svatbu není s kým. Ano, většinou jsou tito lidé singles. Nemají pak energii na zdolání svých plánů. Jejich příznakem je, že jsou soustředěni do studentských měst naší republiky...
Je nejlépe, když se Den svobody tisku (ten připadá na 3. května) oslaví čtením tisku a Den boje proti malárii (24. dubna) je zase dobré slavit bojem proti malárii. Den vítězství nad nacismem (8., respektive 9. května) se ovšem slaví bojem proti nacismu; zejména denacifikace na Ukrajině stále velmi úspěšně pokračuje. V uplynulých dnech došlo i k úspěšné denacifikaci muzea Hryhorije Skorovody, ukrajinského myslitele, klasika, který žil v 18. století...
Dnešní neděle pro ty, kteří se nechávají vést vítězným pastýřem do nebeské radosti, je ověnčena vděčností a prosbou. Je den modliteb za nová duchovní povolání – celá církev, vědoma si nedostatku v této oblasti, úpěnlivě prosí: „Pane, pošli dělníky na svou žeň.“ Jak kázat o dobrém pastýři a jeho stádu dnes, kdy člověk nechce být členem tupého stáda, které se v lepším případě nechá vést, a neví kam, v horším zpanikaří a zničí samo sebe?
Podobně jako Panna Maria byla moje babička skromná, tichá, pokorná a zbožná. Babička mi dávala příklad svým životem, který pevně stál na základech Desatera a byl prodchnutý vírou a důvěrou v Boha. Když jí bylo sedm let, vypukla druhá světová válka. Ve dvanácti letech přišla o tatínka a jako nejstarší ze sourozenců začala být své mamince oporou a předčasně tak dospěla, protože následovala jen práce a odříkání...
Kdykoli vidím záběr Andreje Babiše u řečnického pultu v Poslanecké sněmovně, vždycky si říkám: Ale pane expremiére, vždyť jste přece řekl, že pokud byste měl být opozičním poslancem, tak poslanecký mandát složíte! Ovšem pan expremiér by mi mohl odpovědět: Některé slovo sice nedodržuji, zato některé ano, taky jsem řekl, že sněmovna je žvanírna, a teď jsem to dokázal: mluvil jsem pro nic za nic déle než tři hodiny v jednom kuse!
Taková vzpomínka z mladých let: sluníčko svítí, hudba z amplionů hraje a náš ukrajinský učitel marxismu-leninismu, celý rozzářený, v obleku, drží v ruce velikou papírovou květinu a rusky nás zdraví, všechny, jednoho po druhém, jak přicházíme na prvomájové shromaždiště naší fakulty. „Vot, s prázdnikom vas!“, „S prázdnikom vas!“, hlásí učitel marxismu-leninismu každému z nás. A zní to jako hrozba: „Já vás...!“ Ovšem on to tak nemyslí. Ale prvomájové průvody pro mě v každém případě nikdy nebyly nic příjemného...
Když se zaváděl zemní plyn, bralo se to za velký pokrok. Ovšem většina lidí si musela koupit nový sporák. Vzpomínám si na výstavu starých sporáků, jak stály na chodníku skoro před každým domem a čekaly na společný odvoz. Každý sporák byl jiný, každý s přiškvařenými zbytky jídel, kterých jsme si ani nevšimli, když jsme sporák při úklidu umývali, ale na ulici působily neuvěřitelně trapně...
