První hřích: Uvěřit, že jsem bojovníkem za pravdu. „Nikdo ať nevynáší jednoho na újmu druhého. Vždyť kdo může o tobě říct, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nebyl dostal?“ Druhý hřích: pociťovat radost z vítězství, vžít se do mentality zápasu – mít radost z dobře umístěné rány, kterou jsem zasadil protivníkovi. To je opak lásky a neláska je hřích.
Proč dnes Andrej Babiš neopakuje svoje původní heslo, se kterým vstoupil do politiky: ŘÍDIT STÁT JAKO FIRMU – ? Protože už dnes každý ví, že tím myslel: řídit stát jako svoji firmu, řídit stát jako politickou divizi Agrofertu.
Nebudu volit menší zlo, ale prostě toho lepšího z obou kandidátů. Jeden z nich se prostě stane prezidentem a jako občan to chci ovlivnit.
Jeden křesťan řekl: „Když si pan biskup přeje, abych šel volit, tak půjdu, jsem poslušný katolík, ale před volební místností si hodím mincí, a podle toho odevzdám svůj hlas“ – zvláštní případ, kdy někdo vlastní rozum, dar Boží sloužící k poznávání a rozlišování, svoji zodpovědnost i svědomí deleguje na Českou mincovnu!
Andrej Babiš volby ještě ani neprohrál, a už se postaral o mezinárodní skandál. Po otázce moderátora: „Pane Babiši, má Česko poslat vojáky do otevřeného konfliktu v případě útoku na Polsko nebo pobaltské státy?“ následovalo několik minut Babišova lavírování a vykrucování – i když vlastně jasné slovo řekl hned na začátku: „Kam myslíte? Do války? Určitě ne.“
Snad i k naší současné situaci směřují slova papeže Františka o tom, že strach mnozí politici šíří jako marketingovou zbraň. „Nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat dopředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj, ustavičně zastrašovat, a to i pod rouškou obrany určitých hodnot.“
Svatý Tomáš More v jedné modlitbě prosí: „Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem sebe.“ Mít na očích možné dobro, i když je menší, než bychom si přáli, a zbytek svěřit Boží prozřetelnosti, to je dle mého soudu řešení, které nám nabízí rozum osvícený vírou..
