Nejvyšší složky ruské společnosti byly již od 17., 18. století v západní Evropě jako doma – ovšem na atraktivních místech, v Paříži, ve Švýcarsku, u moře v Itálii, v Římě či v českých lázních – ne už tak v Manchesteru, Sársku, Porýní-Falcku anebo v Ostravsko-karvinské pánvi; zato masu obyčejných lidí, ať již mužiků nebo soudruhů, ruská vládnoucí vrstva vždycky udržovala v co největší izolaci od evropských myšlenek a vlivů, ať již těch pozitivních, nebo negativních...
„Nevezmeš jména Božího nadarmo.“ Nebo podle současného překladu: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ Zrovna dnes, v sobotu před třetí nedělí postní, přichází Desatero na řadu v breviáři. Od malička neříkám v záchvatu vzteku ani „panebože“, natož „ježíšmaria“ nebo „prokristapána“: tak nás vychovali rodiče a sami v tom šli příkladem. Ale neexistují i jiné skutky, kterými se tohle přikázání porušuje?
Snad má nějaký hlubší význam, že carevna Marie Fjodorovna je příbuzná ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze; měli společného předka, jimž byl Ferdinand August Leopold, 3. kníže Lobkowicz (1655–1715); to byl prapradědeček Marie Fjodorovny a rovněž – výhradně v mužské linii – v osmé generaci předek biskupa Lobkowicze...
Po nedělní modlitbě Anděl Páně s věřícími na náměstí Svatého Petra ve Vatikánu se Svatý otec nezvykle ostře a konkrétně vyjádřil k situaci na Ukrajině, k ostřelování dojednaných humanitárních koridorů a jmenoval Mariupol, „mučednické město“, které nese jméno Panny Marie, upozornil, že k zabíjení v tomto městě „neexistují žádné strategické důvody, které by obstály“ – tedy, jiným slovem, že jde už o genocidu, a ne jen o válku – ovšem slovo genocida Svatý otec přímo nepoužil, to si musíme domyslet, užil však výraz „masakr“...
Andrej Alexandrovič Ždanov v listopadu 1939 organizoval takzvaný Mailský incident, akci pod falešnou vlajkou. Fingovaný útok finského dělostřelectva na pokojnou sovětskou vesnici, po kterém Sovětskému svazu nezbylo než se začít bránit a v sebeobraně ihned zaútočit na Finsko po celé délce hranic… Finové se nesložili, nesmírně statečně se bránili daleko početnějšímu nepříteli, a i když v následné mírové smlouvě přišli o 11 % svého území a museli strpět ve Finsku sovětskou vojenskou základnu a vojenské železnice, uhájili si nezávislost.
O co jim tedy jde, když už přiznali barvu a odkryli karty? O nic míň než o světovládu. Zotročili svoje lidi a teď už jim zbývá jen zotročit všechny ostatní. Celý svět je jejich oblast zájmu a je jejich nepřítel. Takový je i výsledek, když Rusi čerstvě bilancují zisky a ztráty války na Ukrajině. Sami vidí a přiznávají, že je proti nim v podstatě celý civilizovaný svět...
Část analogie k Tolkienově trilogii Pán prstenů je celkem jasná: Rusko je Mordor. Žádní Elfové už na světě nejsou. Demokratický Západ připomíná Rohan: chřadnoucí království s mravně dezorientovanými vůdci, které se vzepne ke vzdoru. Představitelé demokratického Západu ústy krále Theodena volají: „Rohan odpoví!“ Král však brzy zjistí, že dříve, než rohanští jezdci vyjedou na pomoc Gondoru, musí sami bojovat o přežití...
