Naštěstí už nejsme v situaci, kdy Sovětský svaz, za Stalina jako za Chruščova a za Brežněva, dokázal o Katyňském lese lhát po celá desetiletí, označil pravdu za lež a lež vydával za pravdu a miliony lidí tomu uvěřily. I já jsem se za komunismu učil, a to i při studiu dějepisu na univerzitě, že tento masakr desítek tisíc polských důstojníků spáchali Němci a jaká že je to hrůza, když západní imperialisté obviňují Sovětský svaz...
Mrtvá, na ulici ležící těla neozbrojených civilistů která však může k pohřbení odnést jen pyrotechnik, protože ruští vojáci pod ně položili miny; zmučená těla nalezená ve sklepích; masový hrob u místního kostela svatého Ondřeje – ale podle ruské strany se nic neděje, je to jen o „provokace“ Ukrajinců... Vždyť, jak řekl patriarcha Kiril při bohoslužbě (bohoslužbě?) v armádním kostele v Moskvě, Rusové jsou mírumilovný národ, který se jen musí bránit...
Německo bylo ještě před několika týdny pyšné na to, že má slabou a boje neschopnou armádu. A najednou se německá vláda lekla a ze dne na den se rozhodla zasypat Bundeswehr spoustou peněz, aby se z něj stala velká a silná armáda... Přesto přesto při celkovém pohledu na politiku Západu nejsem optimista: Ukrajina bojuje – Západ ji podporuje, avšak ne dostatečně. Jak to může dopadnout? Nějakým kompromisem – ale kompromis je pro agresora vždy jen předstupeň k nové agresi…
Dlouho jsem se z něho dnes ráno vzpamatovával: byl to opravdu velmi živý sen. Starý činžovní dům, ve kterém jsem v tom snu bydlel, se pozvolna nakláněl – až se úplně zřítil, i se mnou… Jak daleko je od snu ke skutečnosti? Už to trvá déle než měsíc, co Ukrajina vzdoruje třídenní vojenské operaci, jejímž cílem bylo ovládnout Kyjev, denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu a postavit narkomana Volodymyra Zelenského před soud. Jak dlouho ještě bude Ukrajina vzdorovat?
Nejvyšší složky ruské společnosti byly již od 17., 18. století v západní Evropě jako doma – ovšem na atraktivních místech, v Paříži, ve Švýcarsku, u moře v Itálii, v Římě či v českých lázních – ne už tak v Manchesteru, Sársku, Porýní-Falcku anebo v Ostravsko-karvinské pánvi; zato masu obyčejných lidí, ať již mužiků nebo soudruhů, ruská vládnoucí vrstva vždycky udržovala v co největší izolaci od evropských myšlenek a vlivů, ať již těch pozitivních, nebo negativních...
„Nevezmeš jména Božího nadarmo.“ Nebo podle současného překladu: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.“ Zrovna dnes, v sobotu před třetí nedělí postní, přichází Desatero na řadu v breviáři. Od malička neříkám v záchvatu vzteku ani „panebože“, natož „ježíšmaria“ nebo „prokristapána“: tak nás vychovali rodiče a sami v tom šli příkladem. Ale neexistují i jiné skutky, kterými se tohle přikázání porušuje?
Snad má nějaký hlubší význam, že carevna Marie Fjodorovna je příbuzná ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze; měli společného předka, jimž byl Ferdinand August Leopold, 3. kníže Lobkowicz (1655–1715); to byl prapradědeček Marie Fjodorovny a rovněž – výhradně v mužské linii – v osmé generaci předek biskupa Lobkowicze...
