V zahradě kláštera v Paray-le-Monial – v místě, kde se Pán Ježíš zjevoval svaté Markétě Marii Alacoque a dal přísliby těm, kteří vykonají pobožnost prvních pátků – stojí krásná socha Matky Boží. Na jejím podstavci jsou vytesána tři slova: Pokání, Pokání, Pokání. Jak máme dělat toto pokání? Je to vyznání a odčiňování našich hříchů...
Moje maminka v době svých brněnských studií chodila do dvou kostelů. K „jezuitům“ a „do dřevěného kostelíčka ve veterině“...
Pavel Blažek představuje pro mě – a jistě nejen pro mě – přímo symbol oněch podivných politických praktik, jaké přivodily pád ODS z jejího někdejšího vrcholu moci. Proč tedy Petr Fiala, který chce být zase přímo symbolem nové, slušnější, poctivější ODS, trvá na tom, že v jeho vládě zasedne i Pavel Blažek?
Prezident Zeman se před jmenováním vlády chce sejít se všemi navrženými ministry, s těmi, se kterými se už sešel mnohokrát, i s těmi, jejichž jméno před volbami pravděpodobně ani neznal. Ústava mu to nepřikazuje ani nezakazuje, ovšem, jak opakovaně a různými slovy řekli představitelé pětikoalikce, prezident na to má jakési morální právo – když se na jmenovacích listinách ministrů a ministryň bude skvít jeho podpis...
Nakonec vše dopadlo dobře, vladař z nadpozemské galaxie pozemšťanovi moc předal. Zástupce vladaře na zemi byl vážný, působil přísně, ale vladař sám se jevil jako laskavý, pohovořil vlídně, zavzpomínal i na chvíle z dávné minulosti, kdy on sám, v přestrojení za pozemšťana, vládl po čtyři roky zemi. A uskutečněný akt předání moci stvrdil svým podpisem i přísný vladařův zástupce...
Jedním ze symbolů adventu je věnec – znamení nekonečna, znamení nekonečné Boží lásky k člověku. Na něm jsou čtyři svíce – čtyři neděle. V písni 126 z našeho kancionálu opěvujeme čtyři příchody Pána Ježíše. První v těle. Druhý v eucharistii a lidech, kteří jsou na tom hůř než my. Třetí příchod bude ve chvíli naší smrti. Čtvrtý příchod bude při vzkříšení – o kterém nemoudře mluvíme jako o konci světa. Místo toho bychom se měli těšit na nový začátek.
„Oprav můj dům,“ řekl Kristus modlícímu se mladíkovi v polorozbořeném kostelíku. K té události došlo na počátku třináctého století a František z Assisi, jak toho muže dnes nazýváme, se svěřeného úkolu ujal s vervou jemu vlastní. Vlastníma rukama začal opravovat kostelík a teprve později pochopil, že náš Pán měl na mysli církev...
