Bezprostředně po seslání Ducha Svatého, po hukotu vichru, jazycích jako z ohně, promlouvání v cizích jazycích následuje řeč – slavnostní, vážná, hlasitá řeč: kázání, zvěstování. Seslání Ducha Svatého neskončilo – nýbrž pokračuje slovem církevní autority, oslovením všech přítomných.
„Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše...“
První slovo o Svatém Duchu, třetí osobě v Nejsvětější Trojici, slyšíme na začátku Nového zákona, v Nazaretě, bezvýznamné vesnici v pohrdané Galileji – ne třeba v Jeruzalémě – ze zvěstování pro Pannu Marii, když se dovídá, že právě z ní se vtělí Ježíš – druhá osoba v Trojici.
Den za dnem s hrůzou sledujeme záběry nehezkých ohňostrojů z raket nad Tel Avivem a dalšími izraelskými městy a vidíme také drsnou odvetu Židů. Kdo je v právu? Židé, neboť celou Svatou zemi jim dal do užívání Bůh? Židé, protože Stát Izrael je jediná demokratická země na Blízkém východě? Nebo Arabové, protože je Židé vyhnali z území, kde po staletí žili, a i teď jim upírají právo na Palestinský stát? Anebo Židé, protože někteří muslimové chtějí úplně zlikvidovat židovský státi?
Na začátku jsme v domě, a najednou jsme venku před domem. Hukot, který naplnil celý dům (a asi jej tedy slyšeli jen ti, kdo byli v domě), byl, jak se dovídáme vzápětí, tak silný, že se seběhli lidé z celého města...
Připravujeme se na slavnost Seslání Ducha Svatého, která je délkou přípravy a slavení Popelkou. Na Velikonoce se připravujeme čtyřicet dnů a slavíme je padesát dní. U Vánoc je doba přípravy a slavení co do počtu dní pohyblivá. Co se týká slavnosti Seslání Ducha Svatého – dobou přípravy je devítidenní novéna – příprava (kdo ji dělá?) a slavnost trvá jeden den...
Když Pán oslovil Šavla, pozdějšího apoštola Pavla, na cestě do Damašku, bylo to oslovení jenom pro Šavla samého – i když mělo tak veliký význam pro celou ustavující se církev; muži, kteří jej doprovázeli, tehdy Pána neuviděli...
