Aktuálně

Prožili jsme krásné Velikonoce!

Od středy do neděle jsme se s manželkou, částí dětí i vnoučat účastnili bohoslužeb v sousední Jesenici u Rakovníka a od čtvrtka do neděle v naší farnosti Petrovice u Rakovníka..Byly to krásné, tiché a vlastně rodinné obřady (nikdy nás nebylo více než deset).

Takový plápolající plamínek víry v srdci veskrze zpohanštělého rakovnického venkova. 

Těch deset, to byla v podstatě mobilní polovina naší farnosti. 

Všichni přítomní, vyjma členů naší rodiny a jedné vrstevnice, o dost starší, než jsem já.

ČSSD je nepochybně strana v posledním tažení. Musím se přiznat, že mě překvapilo, že byla vůbec schopna zorganizovat on line celostátní sjezd. Kolik jsme měli u nás od obnovy demokracie stran, které, ač si zažily účast ve vládě nebo aspoň výraznou přítomnost v parlamentu, nakonec zmizely: Občanské hnutí (OH), Občanská demokratická aliance (ODA), republikáni Miroslava Sládka (SPR-RSČ), Unie svobody, národní socialisté a Vavřinec Bodenlos, Demokratická unie a Alena Hromádková, pohledná Karolína Peak – honem, jak se ta její strana nakonec jmenovala? Nikdo už si na ně ani nevzpomene...

Končil jsem návštěvu rodiny, kde manželé zasvětili svůj život předání pokladu víry svým dětem. Řekl jsem: „Pomodlíme se, dám vám požehnání a jedu dál.“ Děti si stouply, otočily se ke kříži, sepjaly ruce a modlily se. Ne tak, jak to bývá v našich rodinách – oči v sloup, povzdechy: „Už zase?“.

Něco mi říká, že Jan Blatný, který se nyní vrátil ke své profesi dětského hematologa, bude, a třeba po letech, na své angažmá ve funkci ministra zdravotnictví vzpomínat jako na zlý sen… Zlý sen připomíná i jeho odvolání: jeden den ministr zveřejní další opatření týkající se epidemie a na dotazy novinářů odpoví, že mu premiér neřekl nic o tom, že by ho chtěl odvolat; další den večer si ho premiér zavolá a řekne mu, že jej odvolá. A ráno je v průběhu několika hodin provedeno vše, i odvolání dosavadního ministra i jmenování nového a jeho uvedení do úřadu a hned taky přehršel mediálních vystoupení nového ministra…

Andrej Babiš je hrozný chudák – já nevím, jak je to možné, že ho nikdo nechápe, stále ho někdo nedoceňuje a nebere vážně jeho zcela nezištnou snahu brát dotace a přitom pomáhat občanům České republiky. Pro ty už teď dělá všechno, a dělal by ještě mnohem víc, kdyby se nemusel aspoň někdy, aspoň trochu vyspat... Počet těch, co ho nemají rádi, však stále roste. Zcela nedávno se mezi Babišovy nepřátele zařadilo i Portugalsko, v současnosti předsedající země Evropské unie...

Dnes se často objevují slova, která vyjadřují touhu: „Snad už brzy uvidíme světlo na konci tunelu...“ Ve vstupní modlitbě mše svaté jsme prosili všemohoucího Boha: „Dej, ať ve světle Kristova vzkříšení vstaneme k novému životu, obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy…“ Včera jsme si při obnově křestních slibů uvědomili, že jsme křesťané. Co to znamená podle učitele Církve svatého Augustina?