Tradiční voliči lidové strany jsou na české politické mapě (a teď to opravdu nemyslím nijak pejorativně) takovou velmi zvláštní přírodní rezervací... Tradice spočívala v tom, že (na tomto poli odvedl Jan Šrámek a další lidovečtí politici za první republiky velký kus práce) lidová strana a katolická církev se brali jako jedno a totéž; pro velkou část katolíků bylo nepředstavitelné volit jakoukoliv jinou stranu, to by brali jako zradu evangelia...
Jsme na prahu voleb do Poslanecké sněmovny. Předvolební kampaň vrcholí. Mnozí aktéři této významné politické události nám sdělují svá doporučení a varování. Užívají přitom nejrůznější argumenty, ale ne všechny jsou poctivé. Zvlášť neseriózním přístupem k diskusi je podsouvat soupeřům jejich údajné výroky nebo činy, jež však nikdy nepronesli, respektive se jich nedopustili, a pak je vyvracet, respektive kritizovat...
Předseda ODS Petr Fiala vypadá jako suchý akademik – opak je pravdou! V roce 2009 nechal Fiala anonymně založit firmy, v čele s bílými koňmi, a na jednu nich přesunul 15 milionů eur na nákup šestnácti nemovitostí v jižní Francii...
V útlé brožurce O svobodě, kterou napsal kněz mučedník P. Ladislav Kubíček (1926–2004), cituje větu jednoho slavného ekonoma z roku 2000: „Za rok 2020 je lepší se nedívat.“ My se dívat nemusíme, žijeme v prvním roce této obavy. Je to rok, který katolická církev pod vedením Svatého otce prožívá – nebo pravdivěji: měla by prožívat – jako Rok rodiny a manželství...
Svatý Jeroným měl nešťastnou náturu: hádal se s kdekým. Nakonec odešel z Říma, kde se pohyboval v blízkosti papežského stolce, a usadil se v Betlémě; tam také roku 420 zemřel.
„Jde o všechno“ – hlásají billboardy i letáky ve schránkách. Nesou tvář Petra Fialy i obličeje dalších šéfů koalice Spolu. A někde se o kousek dál šklebí i z temna vystupující obličeje Andreje Babiše, Tomia Okamury a kohosi třetího, prý, to nevím, lídra českých komunistů... Jsem, přes některé výhrady, rozhodnut dát ve volbách hlas právě koalici Spolu – ale věru ne proto, že by mě přesvědčila jejich předvolební kampaň...
Počty obětí ve válkách v posledním půl tisíciletí: přesné údaje neexistují, ale podle odhadu historiků zemřelo v 16. století po celém světě ve válkách přibližně 1,5 milionu lidí, v 17. století už 6 milionů, v 18. století 6,5 milionu, v 19. století 40 milionů a ve století 20. pohltily války a jejich průvodní jevy 180 milionů obyvatel země! – Ale nejstrašlivější válkou současnosti je zabíjení nevinných, bezbranných dětí před jejich narozením...
