Vydal jsem se dál „do ulic, jedna se ponenáhlu mění v pískovou cestu po břehu přehrady, jež sahá až k centru města…“. Přehrada je secesní, což se projevuje dvěma věžičkami, které uvozují silničku na hrázi. Je-li Praha město sta věží, Liberec je město tisíce věžiček: na vilách, na radnici, na úřadech i domech; svou věžičku má i soubor domů pro zaměstnance firmy Liebig & Co., celek, kterému se říká Liebigovo městečko...
„Ježíš Kristus nekandiduje, tak nemám koho volit,“ vysvětloval mi jeden bratr, proč nejde k volbám. Nic ve zlém, bratře, ale proč by měl Pán Ježíš kandidovat? Je snad jeho pravda předmětem hlasování?
Smrt se lékařské vědě nikdy nepodaří odstranit. Co s ní? Ateista se pomyšlení na smrt vyhýbá. Pokud se jí zabývá, tak spíš uvažuje o eutanazii. Jen aby nemusel přemýšlet o tom, kam umírá. Víme my, kam umíráme? V Božím plánu je život věčný. Smrt je velkým burcovatelem a kazatelem. Právě v ní dosahuje Boží láska největších výsledků. Milost dobré smrti je možné předem vyprosit sobě i druhým...
Vyrazil jsem vstříc celému labyrintu výstav rozmístěných do několika pater; abych jmenoval dva protipóly: velmi hodnotná stálá expozice českého umění 20. století – a první výstava mladého libereckého malíře (no, malíře…) v rozsahu, jakým by se jistě necítil nedoceněn žádný zkušený malíř...
Moje postřehy jsou tyto: 1. Piráti se pomalu smiřují s tím, že je Babiš porazí. 2. I kdyby demokratické koalice vyhrály, moc nevěří tomu, že se podaří ustavit vládu s ODS. 3. Měl jsem pocit, že by nejraději ještě čtyři roky zůstali v opozici. Ať si k tomu snědenému stolu státních financí sedne někdo jiný. 4. Byli překvapivě nepřipravení na diskusi s člověkem, který si přečte celý jejich program, koaliční smlouvu a sleduje mediální výstupy. Fakt to byla od stávajícího poslance slabota! 5. Všechna témata, která tak odrazují věřícího člověka, bagatelizovali...
Hustá mlha mi zakryla celý kraj – ba i sám vrcholek té úžasné stavby, plným právem české „stavby století“, rotačního deltoidu, který opticky a logicky doplnil vrchol hory, jako by tam byl odjakživa, jako by sám od sebe vyrostl ze skal. Pršelo a byla zima, i když byl srpen.
Poslouchat kázání je užitečné, ale nejdůležitější je slyšet Ježíše, který říká: „Povídej, co tě těší, co tě bolí, s čím ti mohu pomoci?“ A člověk mlčí. Je němý. Neslyší Ježíše a neví, že si s ním má povídat. To dnešní evangelium nám říká: vnímat Boží hlas, který k nám promlouvá skrze Písmo, svědomí, vnuknutí, modlitbu, je veliký dar o který je potřeba se starat. Udržovat ho tím, že vyhledáváme místa a chvíle, kde se můžeme setkat s Bohem.
