„Existuje pokušení, které sní o deinstitucionalizované církvi, kupříkladu církvi gnostické, bez institucí, anebo podřízené pevným, obranným institucím, jako v pelagiánské církvi. Církev se stává institucí působením Ducha Svatého, který není gnostik ani pelagián. Právě on ustavuje církev. Jde o alternativní a komplementární dynamiku, protože Duch Svatý svými charismaty vyvolává chaos, z něhož poté utváří harmonii..."
Dům se nám proměnil v kanceláře, učebny a studovny. Někdy sebou musím hodit, abych ráno stihla část povinností do práce a pak uvařila a servírovala oběd mezi dvěma výukovými bloky on-line. Tak se totiž učí nejstarší syn. Signál Wi-Fi je nejsilnější v pokoji propojeném s kuchyní, a když se začíná brzy dopoledne, musí si mladší sourozenci dávat pozor, aby před webkamerou neproběhli v pyžamu. Skrze videokonferenci se nám domů nahrne přes dvacet štěbetajících primánů, kteří si dobu, kdy čekají na hodinu matematiky, krátí konverzací i pouštěním písniček. Pak si synek splaší učebnici, pracovní sešit, penál a pravítka, nasadí si sluchátka a je konečně klid. Jinak nouzový stav zvládáme docela dobře...
Jsem teď v pracovní neschopnosti po prodělaném zápalu plic. Teď už je ta neschopnost spíše preventivní, ale paní doktorka míní, že právě během epidemie mám o důvod víc se držet stranou. Obec tedy jako starosta řídím distančně. Výhoda je, že se moc neděje. Lidé jsou zavření doma a velmi omezenou úřední dobu využívá málokdo. Obecní zaměstnanci pracují v omezeném režimu...
„Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ A proč my dodnes hledáme Krista tam, kde není? V staromileckých praktikách, v pochybných teologických experimentech, v apokryfních náhražkách Božího slova, ve falešných uměleckých zobrazeních jeho života, v příliš omezených vlastních představách o něm, ve víře bez skutků, ve frázích odtržených od reality, v líbivě upraveném křesťanství?
Jedním z důsledků koronavirové epidemie je, že nás teď kdekdo poučuje. Jak máme držet spolu, jak máme být hodní, jak máme myslet pozitivně, umývat si ruce, usmívat se na sebe (přes roušku) – od mateřské školky mě nikdo tak často takhle blbě nenabádal. A taky žijeme v čase „jsme s vámi“. I můj operátor 02 se mi teď hlásí na displayi „02 JE S VAMI“.
Poslouchám takhle mši z rádia, právě běží přímluvy a na řadu přichází ta poslední, kterou kněží většinou uvádějí obvyklým způsobem: „Ve chvilce ticha svěřme Pánu Bohu každý své prosby,“ načež všichni zmlknou. Ale ten dnešní páter začíná trochu jinak, konkrétněji: „Ve chvilce ticha poprosme Boha každý za několik našich známých, kterým bychom přáli, aby se obrátili k víře. A můžeme je v duchu jmenovat.“
Přímo před mýma očima se začaly hroutit zdi a vypadávat okna, celá stavba se sesula nejdřív jaksi do sebe. Nevím, jak jsem se ocitl v jižních Čechách, ale zámek Hluboká se za naprostého ticha propadl do země. Nejhorší na tom ovšem je, že zemětřesení v celé zemi proběhlo ostrůvkovitě, někde ano, někde ne...
