Ledová kra se zvedá. Pavel uklouzne a už je do pasu pod ledem. Jdeme mu na pomoc. Skáčeme na druhou kru, která ho ještě více přimáčkne. Je divně potichu, ale pro nás je to dál hra a pořádný vzrůšo. Páčíme kru klackem, stojíme po kotníky ve vodě a kra se zlověstně houpe...
Žijeme v době, kdy mají velkou váhu statistiky. Podle nich se řídí život celé země. Jak by dopadla pravdivá statistika, která by v procentech odpověděla na otázky – jak jsme na tom se znalostí a plněním Božího řádu života. Například: Slyšels někdy o Desateru Božích přikázání? Znáš ho zpaměti, tak jako například dopravní předpisy? Snažíš se podle těchto pravidel žít? Zcela jistě by v tomto průzkumu byly velké rozdíly...
Babička se marně snažila dostat na záda nůši plnou rosou smáčené trávy, pan prezident Masaryk prchal koňmo před svou ochrankou zadní brankou v zámecké zdi. Křepce a ladně, bylo mu tehdy teprve sedmdesát tři let, seskočil z koně a s nůší babičce pomohl...
„Dědo, ty jsi viděl živý dinosaury?“ zeptal se mne nedávno vnuk nad výpravnou knížkou hemžící se pterodaktyly, tyranosaury a plesiosaury. „Neviděl. Ale se strejdou jsme zastavili Turka na Moravě!“ odpověděl jsem a dal k dobru historku, kterou jsme s bráchou slýchávali od tatínka. Zní v ní třeskot zbraní, ržání koní, s Moravou je zle a nebýt nás Čechů, kdoví, jestli by dnes Evropa nekončila za Pardubicemi...
Politika je běh na nesmírně dlouhou trať. Na to se nesmí zapomínat. Trendy, které se projeví změnou politického obrazu nějaké země, se formují po desetiletí a na změnách, pokud jich chce nějaké hnutí, strana anebo mimořádně silný jednotlivec dosáhnout, je třeba pracovat roky; a neuspět v prvních volbách, kterých se nově založená strana zúčastní – to je snad přímo přírodní zákon...
K tradicím jezuitů náleží – nevím, jestli dodnes – také elogium: vypsání života, příkladných vlastností a význačných činů zemřelých členů řádu. Elogia ze starších dob jsou dnes cenným historickým pramenem a často i literární památkou. Následující vzpomínky na Františka Líznu se takovému významu samozřejmě nemohou blížit. Ale název „Elogium“ jim snad bude slušet jako připomínka slavné minulosti, na kterou ta nedávná v mnohém navazuje...
Když se stal papežem Jan Pavel II., bylo mu 58 let a svět byl udiven – kromě mnoha jiného – i délkou a bohatým programem jeho cest. František stanul v čele církve ve věku 77 let. Cestuje méně než Jan Pavel II., ale rozhodně ne málo. Za osm let vykonal na tři desítky návštěv v různých koutech světa. Jeho apoštolská návštěva Iráku všechny předchozí cesty překonává náročností i komplikovaností svých okolností...
