Končil jsem návštěvu rodiny, kde manželé zasvětili svůj život předání pokladu víry svým dětem. Řekl jsem: „Pomodlíme se, dám vám požehnání a jedu dál.“ Děti si stouply, otočily se ke kříži, sepjaly ruce a modlily se. Ne tak, jak to bývá v našich rodinách – oči v sloup, povzdechy: „Už zase?“.
Něco mi říká, že Jan Blatný, který se nyní vrátil ke své profesi dětského hematologa, bude, a třeba po letech, na své angažmá ve funkci ministra zdravotnictví vzpomínat jako na zlý sen… Zlý sen připomíná i jeho odvolání: jeden den ministr zveřejní další opatření týkající se epidemie a na dotazy novinářů odpoví, že mu premiér neřekl nic o tom, že by ho chtěl odvolat; další den večer si ho premiér zavolá a řekne mu, že jej odvolá. A ráno je v průběhu několika hodin provedeno vše, i odvolání dosavadního ministra i jmenování nového a jeho uvedení do úřadu a hned taky přehršel mediálních vystoupení nového ministra…
Andrej Babiš je hrozný chudák – já nevím, jak je to možné, že ho nikdo nechápe, stále ho někdo nedoceňuje a nebere vážně jeho zcela nezištnou snahu brát dotace a přitom pomáhat občanům České republiky. Pro ty už teď dělá všechno, a dělal by ještě mnohem víc, kdyby se nemusel aspoň někdy, aspoň trochu vyspat... Počet těch, co ho nemají rádi, však stále roste. Zcela nedávno se mezi Babišovy nepřátele zařadilo i Portugalsko, v současnosti předsedající země Evropské unie...
Dnes se často objevují slova, která vyjadřují touhu: „Snad už brzy uvidíme světlo na konci tunelu...“ Ve vstupní modlitbě mše svaté jsme prosili všemohoucího Boha: „Dej, ať ve světle Kristova vzkříšení vstaneme k novému životu, obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy…“ Včera jsme si při obnově křestních slibů uvědomili, že jsme křesťané. Co to znamená podle učitele Církve svatého Augustina?
Ačkoli je to zcela a úplně neuvěřitelné, existují ještě dnes mezi nám tací, kteří si myslí – ne, oni totiž moc nemyslí, kteří se domnívají, že žádná epidemie koronaviru neexistuje, nýbrž jde o podvod Billa Gatese a George Sorose; a všichni nemocní s novým čínským virem a jeho mutacemi, kteří leží v našich v nemocnicích, stonají s obyčejnou chřipkou a špitály, které dostávají za nemocné s koronavirem větší úhrady od pojišťoven, je jako nemocné s novým virem jen vykazují...
Kdo jsem já? Kdo jsem já před svým Pánem? Kdo jsem já tváří v tvář Ježíši, který slavnostně vchází do Jeruzaléma? Jsem schopen vyjádřit svou radost, chválit ho? Anebo zaujímám odstup? Kdo jsem já ve vztahu k trpícímu Ježíši? Kde je moje srdce?
Na Smrtnou neděli jsme rozjímali o smrti z pohledu víry. Dnes se zamyslíme nad časem před smrtí. Několik dní před ukrutnou smrtí je Pán Ježíš oslavován prostými lidmi, zatímco jejich náboženští vůdci přemýšlejí, jak ho zabít a zničit. Mají poslední šanci – ti i oni – jak se zachránit...
