Naše nepřipravenost na nynější krizi je v podstatě naším postojem duchovním, pokud neprohlédneme, může mít další neblahé důsledky. Stav nouze opět odhalil, že člověk nemůže být bohem a stvořit si ráj na zemi. Vždyť platná omezení předčí postní doporučení a příkazy církve...
Každý den se slouží po celém Česku ve vylidněných kostelích mnoho mší svatých a nemálo z nich se přímo přenáší prostřednictvím internetu. Tak chodím do kostela, kam mne internet zavede. Vidím barokní i moderní interiéry kostelů, kam bych se jinak nepodíval – a kam se beztak už jinak nepodívám, a to v různých krajích a v různých diecézích...
V čase epidemie je, paradoxně, mnohem snadnější vládnout než za normálních časů. Nastává zcela nová situace: už se nemusí řešit žádné složité politické a hospodářské otázky, všechno, co se řešilo včera, se nyní odsouvá – a spouta věcí, které ještě včera byly špatné či přinejmenším na pováženou, jsou ze dne a na den záslužné či alespoň přípustné. Na prvním místě obrovské zadlužení státu...
Dnes, 17. března 2020, uplyne rovných čtyři sta let, co v olomoucké věznici skonal Jan Sarkander. To vězení se nachází doslova pár metrů od teologické fakulty, až na to, že nad ním vyrostla barokní kaple. V úžině mezi fakultou a kaplí pravidelně procházejí budoucí kněží a jejich učitelé: jistě občas poprosí svatého Jana o přímluvu za společné dílo. V kapli bývá jubilejní bohoslužba, letos ji překazil mor...
Jistě je špatný takzvaný triumfalismus – zdůrazňování slávy a moci církve bez zřetele k tomu, že ji tvoří i hříšníci. Ale stejně tak špatné, ne-li horší, je, když se zdůrazňují problémy, slabosti a hříchy a současně se nemluví o tom, že církev už teď je svatá, že je znamení spásy a hodna lásky.
Na začátku postní doby jsem dočetl knihu kardinála Roberta Saraha, která nese název Den se již nachýlil. Jde o naprosto strhující text.
„Pro co žiji?“ Pokud žiji pro pomíjivé věci tohoto světa, obracím se v prach, popírám, co ve mně učinil Bůh. Pokud žiji pouze proto, abych domů přinesl trochu peněz a pobavil se, dosáhnul určité prestiže a kariéry, žiju z prachu. Pokud považuji život za špatný jenom proto, že se na mne nebere dostatečný ohled anebo od druhých nedostávám, co bych si dle mého soudu zasloužil, stále jen zírám do prachu...
