Těsně před začátkem Svatého týdne byl zveřejněn poněkud nezvyklý článek. Jedná se o poznámky Benedikta XVI. Emeritní papež se rozhodl poskytnout svůj pohled na poslední události v církvi spojené se sexuálními delikty. Text je poměrně dlouhý a také velice hutný a obsažný. Lze jej myslím zcela jednoznačně označit za text prorocký...
Lidé hledí na požár a spontánně se modlí na ulicích. Plameny šlehají z Notre-Dame do takové výšky, že to připomíná spíš počítačovou animaci než reálné záběry. A to na začátku Svatého týdne. Člověka, a to nejen nevěřícího, nýbrž i věřícího, musí napadnout, že to je určité znamení, určitý vzkaz. Napomenutí. Probuzení...
Když se modlíme, když se modlíme upřímně (bez ohledu na to, jaká formulujeme anebo opakujeme slova), říkáme Pánu Bohu jen jedno jediné, naše srdce vyslovuje jen jedinou prosbu: Bože, Bože, prosím, uchraň mě před křížem! Ať nemusím trpět! A druhá prosba je podobná: Bože, prosím, uchraň před křížem ty, které miluju! Takové prosby jsou normální, jsou lidské, přirozené. Rozhodnutí přijmout kříž je naproti tomu nadpřirozené a člověk je není schopen učinit jenom ze své síly.
Takže: co se vlastně stalo? Velká Británie dostala od mimořádného summitu Evropské unie další čas. Může zůstat členem unie ještě půl roku, až do 31. října 2019. Ale na vlastně ten další čas? I takové vcelku seriózní médium, jako je server Hospodářských novin, hlásí: „Důvodem posunutí data brexitu je fakt, že se britští politici stále nejsou schopni domluvit, za jakých podmínek by jejich země měla z unie vystoupit.“ Ale to přece není pravda, nýbrž jasná, krystalicky čistá lež!
Vypadá to, že žijeme v době silně zahleděné do minulosti. Deníky běžně informují o výročích novodobých dějin na místo aktuálního zpravodajství. Veřejnoprávní televize a rozhlas přibližují události staré mnoho desetiletí „v prézentu“. Média nejsou v tematizaci nedávné historie sama. Angažují se politici, především ti s populistickým stylem...
Postních nedělí je pět, počítáme-li i Květnou neděli, která k nim samozřejmě patří, šest. Mají své tradiční názvy (Invocavit, Reminiscere, Oculi, Laetare, Judica, Palmarum). Jde o první slovo ze vstupní antifony (tedy vlastně o první slovo liturgie) podle starého latinského misálu; nejčastěji je antifona vzata ze žalmů. V nové liturgii po Druhém vatikánském koncilu jsou antifony stejné (což možná překvapí některé kritiky nové liturgie), jen jsou ovšem v jazyce lidu – a někde přibyla navíc nová možnost, pro kterou se může celebrant rozhodnout...
Milý otče Adame, když jste mě požádal, abych dnes kázal, učinil jste mi radost a zároveň jsem z toho na rozpacích. Udělal jste mi radost, protože jste mi dal příležitost vrátit se do tohoto kostela, kde jsem před více než 25 lety, v roce 1993, slavil mši na první neděli adventní...
