Aktuálně

Žijeme v době petic. Jak je to dávno, co jste podepsali nějakou petici? Mě připadá, že podepisuji téměř každý den. Mnoho už u nás různé petice změnily – a je mnoho i toho, s čím ani o kousek nehnuly... Co je zvykem ve společnosti, projeví se vždycky nějakou formou i v církvi: také jsem zažil už řádku petic, které měly za cíl dosáhnout něčeho v církvi. Nejpodivnější (i když myslím, žel, nikoli ojedinělá) byla petice k církevním představeným proti jejich úmyslu přeložit někam jinam oblíbeného místního faráře – s podpisy sbíranými pilně v kostele i před kostelem...

Slyšel jsem v přímém přenosu jen asi dvě hodiny debaty – a pak jsem sledoval závěrečné hlasování o důvěře pro druhou, prý lepší, vládu Andreje Babiše: 105 pro poslanců pro, 91 proti, 4 absence – z toho 2 z rodinných důvodů, jeden, totiž Milan Chovanec z ČSSD, jako výraz politického postoje a jeden, Zdeněk Ondráček z KSČM, snad jako výraz obecného znechucení světem... Jsem rád, že poslanci ODS, pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů a nezávislých si dali tu „zbytečnou práci“ a podrobili vládu a okolnosti jejího vzniku důkladné kritice...

Sedm let po vypuknutí krize je v Sýrii na pomoc odkázáno tolik uprchlíků, vyhnanců a obětí násilí, jako nikdy dříve. Polovina obyvatel musela v důsledku bojů opustit své domovy, mnozí vícekrát. Jen v prvním čtvrtletí roku 2018 bylo k útěku uvnitř Sýrie donuceno 920 000 lidí. Tolik, jako nikdy předtím. A kdo i v sedmém roce občanské války vydržel na místě, už dávno vyčerpal svoje úspory a proměnil na peníze všechno, co mělo nějakou cenu. Ceny potravin vzrostly, v porovnání s dobou před vypuknutím války, až o 800 procent. Pokud jde o ceny benzínu a oleje, zvýšily se na desetinásobek...

ODS, Starostové a nezávislí a snad i některé jiné strany by šly do koalice s hnutím ANO, pokud by navrhlo na úřad premiéra jinou osobu než trestně stíhaného Andreje Babiše. I sociálním demokratům Babišovo trestní stíhání vadilo – ale v zájmu vlasti se zapřeli a do vlády s Babišem jdou; jsou totiž vlastenci. Ještě větší patrioti jsou politici z KSČM, těm trestně stíhaný premiér nevadí vůbec – dá-li jim ovšem dostatek postů v orgánech sněmovny, na ministerstvech a ve správních a dozorčích radách; jak řekl, s šarmem sobě vlastním, předseda KSČM Vojtěch Filip: už je třeba skončit s „nepolitickou politikou“...

V sobotu navečer jsme se s manželkou a jejím tatínkem (čilý, devětaosmdesátiletý kmet) přemístili od nás z podhostýnské Moravy do středních Čech. Byli jsme pozváni na křtiny vnoučete Timoteje Augustina. V neděli ráno 1. července jsme opouštěli pokoj hotelu U Ledu. Auty jsme poodjeli patnáct kilometrů a z plechové cedule nás vítal krásný černý kocour s modrým ranečkem. Vjeli jsme do „Mikešova“, do Hrusic. O místním kostelíku jsem se dočetl na orezlé plechové tabuli, že je státní památkou. Kabát, fasáda, vypovídala, že stavba hodně pamatuje, ale na ni nepamatují už (asi) ani památkáři. A pak začala mše svatá...

Małgorzata Gersdorf, předsedkyně polského Nejvyššího soudu, je v českých a evropských médiích za hrdinku nezávislé justice. Polská média ukazují obrázek odlišný – v roce 2013 vyšel článek s nadpisem „Jak soud zlegalizoval nevyplácení odměny“. V tomto příběhu je všechno: žraloci polských financí, překvapující rozsudky a podivné náhody. A v pozadí jsou peníze polských důchodců...