Slova svatého evangelia podle Lukáše
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' “ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale, nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde? (Lk 18, 1–8)

Dnes můžeme a máme prožívat jeden z vrcholů měsíce října, který je časem zasvěceným modlitbě svatého růžence a misii Kristovy církve. To celé je navíc korunováno tím, že je to vše ve svatém roce, kdy si máme připomínat, že jsme poutníci NADĚJE.
Pro osobní povzbuzení několik myšlenek.
První vychází ze vstupní modlitby: „Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem.“  
Kolik otázek mohou v mém nitru tato slova vyvolat! Připomínám si tuto skutečnost, že všechno, úplně všechno, mám od Pána? Že jsem zcela v jeho rukou? Že mou hlavní starostí má být chtít to, co chce Pán Bůh, a ne, co si vymyslím JÁ SÁM nebo co po mně chce svět a zlý duch? Chceme, nebo nechceme Bohu sloužit?  
Boží Slovo je dnes zaměřeno na vytrvalost v modlitbě. A opět otázka – jaké místo v mém životě modlitba zaujímá? Má svůj řád? Jaká je moje vytrvalost?  
Je velmi důležitá modlitba osobní, ale příklad Mojžíše a jeho druhů nás vede k poznání, jak velmi důležitá je modlitba společná a vytrvalost v ní. V této chvíli myslím na těch několik málo převážně starých žen, které – dokud ještě trochu mohou – tak přede mší svatou odříkávají svatý růženec v kostele. Nepřináší tyto věrné a vytrvalé duše církvi a světu víc, než většina těch, kteří donekonečna diskutují o tom, co by se mělo nebo nemělo? Pánu Bohu díky za tyto osoby a jejich vytrvalost. Všichni – každý z nás máme možnost si k ním přidat nebo jejich uprázdněné místo zaplnit. Tím také poslechnout naléhavou výzvu Pána Ježíše v dnešním evangeliu k stálé a vytrvalé modlitbě. A také správnou odpověď na jeho smutně vypadající otázku: „Najde Syn člověka na zemi víru až přijde?“
V tom nám pomáhají naši neohrožení svatí – dnes mučedníci ze 17. století, misionáři svatý Jan de Brébeuf a druhové, jezuité, a blahoslavený Jiří Popiełuszko, polský kněz a mučedník z roku 1984, který svými slovy a příkladem statečnosti ovlivnil dění nejen v Polsku, ale v celé východní Evropě a skrze svatého Jana Pavla v celé církvi a světě. 
Při naší pouti po severozápadních Čechách jsme dostali od P. Josefa Čermáka v Kadani tento dar: „Když jsem odcházel z Moravy do Čech, tak jsem v Praze u jednoho kostela na nástěnce přečetl tato slova, návod na tři body pro ranní modlitbu, pozdrav a dvě otázky: Pane Bože, dobrý den. Pane Bože, co budeš dneska dělat? Pane Bože, s čím ti mohu pomoct?“ 
Všemohoucí Otče, děkuji za všechno, co nám dáváš. Vyslyš nás, když dnes v Duchu Svatém s mocnou přímluvou Panny Marie, andělů, všech svatých misionářů a mučedníků prosíme o vše potřebné pro hlásání tvé radostné zvěsti po celém světě – především o dar víry a vytrvalé modlitby. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.