Slova svatého evangelia podle Matouše:
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu žít, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“
To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě. (Mt 1, 18–24)
V dnešním prvním čtení (Iz 7, 10–14) král Achaz odmítá Boží dar – znamení. Své odmítnutí obleče do zdánlivě zbožných, pokorných slov. Vůle nebo spíš zvůle člověka nemůže Boží vůli zastavit nebo zničit. Bohem chtěné znamení se uskutečňuje o několik století později – v Nazaretě. A zase přicházejí překážky ze strany člověka. Panna Maria, uchráněná dědičného hříchu, tyto překážky v síle víry překonává – přijímá vůli Boží: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (Luk 1, 38).
Nyní je na řadě Josef. Situace z dnešního evangelia nás vede k důležitému poznání, které je velmi užitečné pro náš život, a tím také pro život těch, uprostřed nichž žijeme. Josefovi je jasné, že dítě, které má Maria pod srdcem, není jeho. Jeho vysněná budoucnost má nyní velmi hořký konec, pro milujícího muže velmi potupný konec. Ale Josef Marii miluje, a proto ji chce zachránit. Chce ji ochránit trestu, který byl tehdy běžný. Volí záchranu života Marie a jejího dítěte. V té chvíli zasahuje Bůh skrze anděla a Josefovu poslušnost – Josefe, neboj se vzít k sobě svou manželku.
Prožíváme závěr Svatého roku – roku NADĚJE. Znamením naděje a nadějí samou je dítě. Biskupové v Evropě – současní nástupci Božích proroků a Ježíšových apoštolů – poslali velmi vážné varování do Evropského parlamentu, který připravuje uzákonit, že ve všech zemích Evropy budou mít lidé právo zničit život člověka před jeho narozením. Zničit naději, kterou Bůh vkládá do každého dítěte. I do dětí nechtěných, neplánovaných a nemocných. (Na toto téma je několik článků v časopise Milujte se, který máte možnost si rozebrat v kostelích, číst a rozdávat.) Neničit Boží naději. Člověče – neboj se!
Často se lidé ptají, co si mají s touto nadějí, kterou mají doma, počít, když neposlouchá, je nevděčná, na nic rozumného neslyší, a tak dále a tak podobně. Dokonce i psychologové bijí na poplach a volají: „Dítě pro svůj zdravý růst nutně potřebuje hranice.“ Jak na to?
Rada první: Nauč se a používej slovník svých dětí. Mluvte s nimi jejich jazykem. Tento slovník je poměrně jednoduchý: ne, nechce se mně, nemám čas, až jindy – a podobně.
A protože někdy slova jsou slabá, rada druhá. Od slov je třeba přejít k činům. Velmi poutavě o tom hovoří film ZNAMENÍ NADĚJE. Stručně: jedna žena zatouží rozšířit počet svých dětí přijetím cizích – adopcí. Muž zpočátku odmítá, ale potom mění své rozhodnutí a povyšuje ho tím, že žádá děti, které nikdo nechce. A dokonce k tomuto skutku strhne i celý křesťanský sbor. Dvaadvacet rodin přijímá s velkou nadějí sedmdesát sedm dětí, které – kvůli jejich chování – nikdo nechce. Jeden příklad – dospívající dívka prohlašuje, že je kočka a podle toho se chová. Co s tím? Adoptivní otec najde řešení – jseš kočka, tak se k tobě budeme podle toho chovat! K obědu jí dá na talířek syrové maso a jako zákusek myš, dá jí to před dům – a popřeje kočce dobrou chuť.
Tito věřící v Krista dali – přes nepředstavitelné překážky – těmto životem zmrzačeným dětem domov a naději. Tuto naději na odpuštění hříchů proti životu a na překonávání překážek při výchově nám všem dává spravedlivý a milosrdný Bůh.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvé dary, zvláště za naše děti. Vyslyš nás, když na přímluvou Panny Marie, andělů a všech svatých prosíme o neochvějnou víru, radostnou naději a účinnou lásku. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.