Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“
(Mt 5, 13–16)

Bůh řekl: „Budiž světlo“ (1M 1, 3) – to jsou první dvě Boží slova uvedená v Bibli – Písmu Svatém. Světlo je podmínkou  života. 
Pán Ježíš, ve svých posledních slovech na této zemi, která říká před svým nanebevstoupením říká apoštolům a skrze ně každému z nás: „Učte je (pokřtěné) zachovávat všechno co jsem vám přikázal“ (Mat 28, 20). A dnes zazněl jeho příkaz: „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.“
Hodnotu a důležitosti soli a světla si člověk většinou uvědomí, až mu chybí. O soli nám to úžasným způsobem připomíná naše národní pohádka Sůl nad zlato.  
Světlo nám pravdivě připomíná každý životopis svatého člověka. Počínaje Matkou Boží Pannou Marií, přes svatořečené a blahořečené Boží služebníky, ctihodné, až po každého člověka, který naplní svůj život dobrými skutky, ke kterým Bůh stvořil každého člověka. Ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili Boha...
To nám dnes klade na srdce náš brněnský otec biskup Pavel Konzbul svým pastýřským listem, v kterém nám oznamuje velikou radost – radost pro všechen lid – o datu a místu blahořečení dvou kněží, mučedníků brněnské diecéze – Božích služebníků P. Jana Buly a P. Václava Drboly. Světlem pro nás je jednak jejich věrnost víře a kněžské službě, kterou potvrdili obětováním svého života, zároveň je také světlem pro nás jejich přímluva za to, aby ti, které si Bůh volá do služby sobě a lidem, toto volání poslechli a nedali se odradit velikostí překážek, které jim do této cesty přichází.
Na Svatém Hostýně při duchovních cvičeních jsem – mimo jiné – četl stručný životopis svatého Vitalise z Gazy. Když uslyšíme slovo Gaza, tak si většinou připomeneme hrůzy, které se tam v poslední době dějí lidem, kteří tam žijí, tak jak je vidíme skrze sdělovací prostředky, ale jméno a život sv. Vitalise z Gazy? Jak a čím se stal svatým, světlem?
Žil v 7. století. V šedesáti letech odchází z pouště, kde se modlil a postil, do velkoměsta. Pracuje jako dělník a každý večer jde a utrácí svůj výdělek v nevěstinci.  Křesťané si na něj stěžovali u biskupa.  Ten jim vždy řekl, aby se starali  o svůj život. A tak lidé vzali „spravedlnost“ do svých rukou. Vitalisovi se posmívali, bili ho a nakonec ho někdo zabil. V ruce svíral lístek se slovy sv. Pavla: „Nic nesuďte předčasně….“ Pravda vyšla najevo až při jeho pohřbu, kdy ho oplakávaly stovky bývalých nevěstek, kterým zachránil život. Svou obětí, výzvou aby dál jako Kristem milované dál nehřešily a změnily svůj život. Modlil se za ně a s nimi. Žádal od nich jediné, aby nikomu neřekly, kdo a jak je zachránil. A to za cenu ztráty dobré pověsti a nakonec za cenu vlastního života (z knihy Proste za nás, s. 209–211). 
Každému z nás dává Pán Bůh příležitost stát se světlem pro ty, kteří žijí v temnotě.  
Všemohoucí Otče, děkujeme za tvé Světlo, které nám dáváš ve svém Synu a v těch, kteří nám ho svým životem ukazují. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Vitalise, andělů a všech svatých, prosíme o sílu a odvahu pro konání dobrých skutků – ke tvé cti a chvále.  Skrze Krista našeho Pána Amen.