„Já ho snad zabiju!“ mumlal si pro sebe bratr Antonín, když míjel fortnu. Fortnýř, bratr Dominik byl zahloubán do četby Akvinského Sumy a slova sotva zaslechl. Věděl celkem jistě, komu patřila, byl už na takové nářky bratrů zvyklý a z míry ho nevyváděly. Lehce zakroutil hlavou a pokračoval ve čtení. Kdyby se přece jen o dění v klášteře zajímal bedlivěji, udělal by lépe.
Dvoukolák s těžkým nákladem proklouzl zadní brankou kláštera. „Uf, vo fous,“ řekl si jeho řidič a uznale obhlédl milimetrové mezírky, které dělily kola vozíku od dveřních zárubní. Na zárubních bylo na první pohled viděl, že je ve výšce kol někdo před nedávnem hrubou rašplí upiloval. Vůz projel klášterní zahradou a zastavil u dveří pod schodištěm. Vedlo ke knihovně.
„Bratře Dominiku, bylo by dobře, kdybys dnes při odpolední rekreaci bratří přečetl něco z cenného díla andělského Tomáše,“ žádal bratr František. Dominik s nadšením přikývl. Pracoval na díle Tomáše Akvinského pěknou řádku týdnů a teď se to dílo zúročí. Už, už se chystal vyrazit do knihovny, když ho bratr Lev zarazil. „Netýrej svá stará kolena, tady mladý bratr Pacifik ti pro tu knihu rád skočí,“ navrhl a horlivý Pacifik si nechal dát instrukce. „Druhý regál, třetí police vpravo, první kniha,“ říkal zpaměti Dominik. Mladý bratr odešel a bratři se shromáždili v hlavním sále kláštera. Dominik zaujal místo za čtenářským pultíkem a nedočkavě se co chvíli otáčel ke dveřím. Konečně vešel bratr Pacifik a vítězoslavně mával knihou nad hlavou. „Bylo to trochu jinak, ale zvládl jsem to,“ hlásil a na pultík položil knihu.
„To by mě zajímalo, co mohlo být jinak,“ říkal si pečlivý bratr Dominik, když otevíral knihu. Pak o slova přišel.
Bratři znepokojeně sledovali tvář bratra Dominika. Jeho tvář rychle zbledla, aby vzápětí dostala rudou barvu. Beze slova vyrazil ze dveří. Bratři se po sobě nechápavě podívali. „Zapomněl jsem vám říct,“ začal bratr Antonín, „že mi n ě k d o,“ to slovo zdůraznil a významně se podíval směrem, kde seděl bratr Juniper, „zase sebral dvoukolák a vrátil ho až po obědě. Jak potom mám jezdit pro…“ Větu už nedokončil, protože zvídavý bratr Bonaventura právě otevřel knihu ležící na pultíku a začal číst:
„Šerif O´Hara na nic nečekal a vydláždil tomu padouchovi Charleymu pupek olovem. Clementine vzdychla a zhroutila se Frankovi do náručí právě ve chvíli, kdy se plnokrevník vzepjal a Jenny Custerová ho šlehla bičíkem. Zločinec chroptěl a marně se snažil tasit své kolty.“ Bratr František vykročil ve chvíli, kdy se do sálu vřítil bratr Dominik s náručí plnou knih. „Který bídák!“ křičel už od dveří , „samý brak a Akvinský, Scotus, Aristoteles nikde!“
„Bratře Junipere,“ obrátil se František, „nevezls dnes něco na dvoukoláku bratra Antonína?“
Juniper trochu rozpačitě povstal, avšak s rostoucí hrdostí řekl: „Dyť to bylo hrozný. Ten bezdomovec u zadní brány nemá co do huby. Já mu z kuchyně nosim, ale pívečko, to von má jako mateřský mlíko, to u nás často nemáme. A tak sem si řek, že za ty vošuntělý knížky, co dělaj v knihovně vostudu, bych ve sběrně dostal pár korun a ...“
„Pro Boha živého, ty to Bože vidíš!“ zaúpěl bratr Dominik, knihy mu vypadly z rukou a sesul se na kolena.
„Ale proto sem věděl,“ pokračoval téměř potěšeně Juniper, „že tady Dominika by oubytek těch knížek mrzel, tak sem se k tomu nemoh odhodlat. Ale když umřel starej pan kostelník Peleška, zeptala se mě paní Pelešková, jestli nevim, co má s těma knížkama po manželovi dělat. A já hned věděl, že to ke mně nemluví jenom paní Pelešková, ale skrz její ústa Duch Svatej. Nejdřív sem chtěl vodvézt do sběrny ty její knížky, jenže byly daleko pěknější než ty knihovně a taky sem si řek, že by to bylo k památce pana kostelníka neuctivý. A tak sem si vypučil ten dvoukolák, za to se vomlouvam, ale byl to dobrej skutek, a ty knížky …“
„Vyměnil,“ dořekl za něj bratr František.
Podvečerní Prahou se nesl spokojený, opilecký zpěv bezdomovce. A opět vrzal dvoukolák. To bratr Bonaventura vezl ze sběrny zachráněné spisy. A náladu měl věru povznesenou. Bratr František většinu kostelníkovi pozůstalosti, přes Dominikovy chabé protesty, v knihovně ponechal. Vyložil dvoukolák před knihovnou a spěchal do studovny. „Jsem zvědav, jestli O´Hara dostane i toho Charleyho zpřísahance Doyla,“ táhlo mu hlavou.