Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“ (Jan 16, 12–15)
Dnes se slavíme tajemství vnitřního života Trojjediného Boha – vzájemný vztah Otce, Syna a Ducha Svatého.
Vstupní modlitba dnešní mše svaté: Otec poslal světu (a každému člověku) svého Syna a Svatého Ducha. Tím zjevil lidem tajemství svého vnitřního života. Prosíme, abychom toto tajemství v pravé víře VYZNÁVALI, HLÁSALI jedinou věčnou slávu a KLANĚLI se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách!
V prvním čtení z Knihy přísloví se mluví o moudrosti (Př 8, 22–31). Každý člověk touží v hloubi svého srdce být moudrý, mnoho lidí si o sobě myslí, že moudří jsou. Mnohdy se zdá, že čím je člověk hloupější, tím si připadá – ve svých očích – moudřejší. Pravá moudrost je uložena ve VYZNÁVÁNÍ, HLÁSÁNÍ, KLANĚNÍ se jednomu Bohu ve třech osobách. Kdo to dnes dělá? Kolik lidí je skutečně moudrých, to je možné – mimo jiné – poznat při adoraci v kostele – společné nebo soukromé.
K této Bohu milé činnosti nám slouží dnešní žalm (Ž 8) – a nejen on, ale celá Kniha žalmů, proto se staly součástí denní modlitby Církve.
V druhém čtení (Řím 5, 1–5) nás apoštol národů svatý Pavel upozorňuje, že ospravedlnění, přístup k milostem (nezaslouženým darům) získáme skrze soužení, vytrvalost a osvědčenost. Ty jsou nám Bohem v hojné míře darovány ve VYZNÁVÁNÍ, HLÁSÁNÍ, KLANĚNÍ.
V evangeliu Pán Ježíš říká svým učedníkům (tedy i nám), že by nám řekl ještě víc, ale že bychom to nemohli snést. Co to asi je, to co bychom nemohli snést?
K pochopení nám může pomoci příklad ze života.
Co nejvíc člověka bolí? Když si něco nedobrého, škodlivého, zlého udělá sám. Tak jako v zápase víc bolí vlastní gól než gól od soupeře.
Na pohřbu – podle počtu smutečních hostů – velmi oblíbeného člověka zazněla tato slova: Před deseti měsíci, po důkladném vyšetření a stanovení druhu nemoci a léčby, se zeptal pacient lékaře: „Kolik mně zbývá času?“ Lékař ještě jednou prohlédl výsledky a řekl: „Máte před sebou ještě pět let kvalitního života.“ Ještě neuběhl první rok a tento člověk prošel branou smrti do věčnosti. Jaká je jeho věčnost? Co je pět let předpověděného „kvalitního“ života oproti životu věčnému? Jsme schopni tato slova snést – to je naslouchat jim, přijmout je a naplňovat?
Ten, který řekl: JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT – nám touží, celým svým Nejsvětějším srdcem, nádhernou věčnost ve společenství tří Božských Osob dát.
Je jen na nás, na kterou bránu (nebe nebo peklo) zamíříme a v nejdůležitější chvíli života vystřelíme.
A protože moudrý člověk ví, že je slabý, tak každý den prosí MATKU BOŽÍ A MATKU VŠECH LIDÍ: „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za zjevení tajemství Nejsvětější Trojice. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme, bychom toto tajemství svým životem vyznávali, hlásali a klaněli se mu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.