Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“ (Lk 14,1. 7–14)

Přijímání Božího slova dnešní neděle začneme připomenutím vstupní modlitby: „Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.“
Prosili jsme o lásku, oddanost a vytrvalost k Bohu, aby v nás rostlo dobro.
V prvním čtení (Sir 3,19–31) je oslavována a doporučena skromnost a pokora – jsou to jisté cesty k věčnému cíli a také k dobrému a šťastnému životu zde na zemi. Jak se to dělá? Pokora – učím se považovat svého bližního za lepšího, než jsem já. Skromnost – nemusím mít všechno, co vidím, nebo to, co mají druzí, vždyť k životu je toho tak málo třeba. V tom nás utvrzují slova žalmu (Ž 68) – Bůh se o člověka vždy dobře postará. V druhém čtení (Žid 12, 18–24) jsme vedeni k tomu, abychom si vážili Boží lásky a možnosti s Bohem mluvit v modlitbě. V evangeliu (Lk 14,1. 7–14) slyšíme mimo jiné varování před zničující pýchou – a slyšíme z úst Pána Ježíše další blahoslavenství: Blahoslavení jsou ti, kteří dávají těm, kteří jim nemohou odplatit – dostanou odměnu při vzkříšení spravedlivých.
K uskutečnění těchto výzev získáme sílu v modlitbě. Z knihy Bůh nebo nic, kterou napsal kardinál Robert Sarah (str. 207), vám předávám velmi silná slova o modlitbě: „Člověk bez modlitby usychá, neboť nemá ani hloubku, ani niternost, ani zdroj, který by zavlažoval jeho život. Modlitba otevírá oázu bez hranic. V zásadě nespočívá v tom, že mluvíme s Bohem. Ano, je sice normální, že dva přátelé spolu chtějí mluvit, aby se poznávali. /…/ V modlitbě dovolujeme Bohu, aby do našeho obličeje vyryl nádheru své tváře. Modlitba nakonec spočívá v tom, že MLČÍME. /…/ Není pochyb o tom, že lidé mají volat k Bohu. Skutečná modlitba však nechává Bohu volnost, aby k nám přicházel podle své vůle. Musíme umět čekat v tichu. Je třeba setrvávat v tichosti, odevzdanosti a důvěře. Modlit se znamená dlouho mlčet. /…/ Čím více setrváváme v tichu, tím větší máme šanci zaslechnout Boží šeptání. /…/ Panno Maria, vypros nám milost láskyplného mlčení, čistotu srdce a připravenost naslouchat. /…/ Modlitba vyžaduje absenci slov, neboť jediný jazyk, kterému Bůh opravdu rozumí, je láskyplné mlčení. Příklady svatých – Karol Wojtyla – svatý Jan Pavel II. před Bohem vždy klečel, nehybný, zkamenělý, jakoby mrtvý v tichu před velikostí svého Otce.“
Své modlitby můžeme zahájit upravenou myšlenkou dnešního světce, jímž je blahoslavený Petr Tarrés Claret: „Mám jen jediný cíl, Pane, být dobrým knězem, nezáleží, za jakou cenu. /…/ Mám jediný cíl, Pane, být dobrým křesťanem, nezáleží za jakou cenu.“ Tato myšlenka nám možná na dlouhou chvíli umrtví náš jazyk a dá možnost požehnaně mlčet před Pánem.
Všemohoucí Otče, děkujeme za dar modlitby. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a všech svatých, prosíme slovy apoštolů: „Pane, nauč nás modlit se.“ Skrze Krista našeho Pána. Amen.